Ano, je to vskutku tak. Členové ČPF se dnes ve tři hodiny odpoledne SELČ srazili v budově NM :-) Šlo o velmi decentní událost, přesto však zásadního charakteru. V dějinách české paleontologie se vlastně začala odvíjet zcela nová kapitola. Více napíšu později, zatím jen motivační foto Giganotosaura z výstavy:

Ano, vážení a milí čtenáři, je to opravdu tak. Již zítra, 28. 3., se uskuteční historické 2. setkání členů ČPF (po akci 8. 6. 2007 v Borohrádku), a to přímo v matičce stověžaté. Kde jinde by k tak důstojné události mělo dojít než v samotném paleontologickém srdci Prahy, kterým je již 190 let majestátní budova Národního muzea. Navíc je zde právě umístěna již podruhé výstava koster argentinských dinosaurů z Muzea Egidia Feruglia, což poskytuje vpravdě výbornou záminku (ostatně jde o tip na podnětný a zajímavý výlet). Více informací o této spontánní akci během víkendu :-)

Odkaz na informace o výstavě: http://www.nm.cz/vystava-detail.php?f_id=168

Nebojte se milí čtenáři, nebudu zde znovu otiskovat povídku Než přiletěl asteroid (Socha, 2006), ani rozjímat nad tím, zda je nejinteligentnějším dinosaurem novokaledonská vrána nebo papoušek nestor kea. Nyní tuto problematiku nechávám plně na britském paleontologovi Darrenu Naishovi a jeho novému blogařskému příspěvku na populárním webu TetZoo. Drobnou zajímavostí tohoto článku, významnou toliko pro mou vlastní maličkost je fakt, že Darren zmiňuje a cituje také můj článek o inteligenci dinosaurů z březnového čísla časopisu Svět, kde se nachází vůbec první odkaz na hypotetického inteligentního dinosaura rodu Avisapiens, vyšlý tiskem (o tomto primátu jsem doteď neměl ani tušení, o to víc mne však těší). Odkaz následuje:

http://scienceblogs.com/tetrapodzoology/2008/03/dinosauroids_2008.php

Jedna z nejlépe zachovaných fosílií dinosaura vůbec, objevená v roce 1999 v Severní Dakotě (jejíž objev byl oficiálně oznámen počátkem loňského prosince) se konečně dostala do rukou preparátorům. Asi 9 metrů dlouhý zástupce kachnozobého Edmontosaura dostal podle místa objevu přezdívku Dakota a vesele si to kráčel po zdejší krajině na konci křídového období, asi před 67-65 miliony let. Byl to jen jeden z mnoha tisíců těchto dinosaurů, žijících v tomto koutě svrchnokřídového světa. Pro nás je však něčím mnohem důležitějším (podobně jako Tutanchámon pro archeology, přes jeho relativní nevýznamnost během života), a sice stupněm svého zachování. Po nepředstavitelně dlouhé době od konce vlády dinosaurů se u tohoto jedince zachovaly věrné otisky kůže, obrysy svalstva, vnitřních orgánů apod. Jde o zcela unikátní stupeň zachování. Jen jeden dinosaurus tak může s Dakotou soupeřit – zhruba o deset milionů let starší Leonardo, zástupce jiného druhu hadrosaurida - Brachylophosaura. V jakém stavu se skutečně celé fosilizované tělo Dakoty nachází, snad nyní odhalí postupná preparace.

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/03/080318-AP-dinosaur-mu.html

Tentokrát opět otiskuji textovou podobu svého článku z lednového čísla časopisu Svět (01/2008) o rychlosti lokomoce vybraných skupin dinosaurů (chce-li někdo použít celý článek i s doplňky, nechť mne neváhá kontaktovat):

Inteligence dinosaurů

 ...jak se to má doopravdy s "chytrostí" velociraptorů a jejich příbuzných?

Je typické pro náš poddruh s velmi dobře vyvinutým mozkem, že na ostatních tvorech nás kromě jejich velikosti a případných zvláštních dovedností zajímá především právě jejich inteligence. U dávno vyhynulých živočichů je to ještě víc zajímavé a fascinující. I když máme za to, že nikdy žádný jiný tvor nedosáhl inteligence byť jen srovnatelné s naší, podvědomě toužíme, aby to nebyla tak úplně pravda.

Ustálená představa o inteligenci dinosaurů je do značné míry ovlivněna nedávnou "módní vlnou" devadesátých let, kdy především vlivem trilogie Jurských parků a "paleo-románu" Roberta Bakkera Červený raptor vzniklo obecné povědomí o zcela nadstandartní inteligenci některých dravých dinosaurů. Jak velký skok taková reklasifikace znamená je dobře znát při představě, že dinosauři byli až do zcela nedávné doby v podstatě synonymem hlouposti (a pro mnoho lidí jsou jím zřejmě dodnes). Jak se to však s inteligencí dravých dinosaurů má ve skutečnosti?

V samotném filmu Jurský park například dromaeosaurid velociraptor (odhlédnu zde od faktu, že skutečný V. mongoliensis byl jen poloviční velikosti a filmovému zvířeti by se rozměry mnohem více blížil např. druh Deinonychus antirrhopus) umí otevírat dveře, loví koordinovaně ve smečce a dokáže se s ostatními jedinci dorozumívat na značně vysoké kooperativní úrovni. Ve zmiňovaném románu Raptor Red (Červený raptor) nekonvenčního amerického paleontologa Roberta Bakkera je tato myšlenka dovedena ještě dál. Větší příbuzný velociraptora utahraptor sní sny, plánuje svoji budoucnost v sociálním kontextu a dokonce vytváří jakési briskní odvozené soudy o okolní skutečnosti. Zdá se vám to poněkud přemrštěné? Myšlenka inteligentních dinosaurů ale přitom není vůbec nová. Již v roce 1982 vytvořil kanadský paleontolog Dalle Russell spolu s umělcem Ronem Seguinem model dinosauroida, inteligentního dinosaura, který v představách vědce vzniknul sapientačním procesem z drobných a agilních dravých dinosaurů. Jde samozřejmě pouze o hypotetickou konstrukci, ale samotný model má moc probouzet v návštěvníkovi poněkud nepříjemné pocity.  ...více viz http://dinosaurus.bloguje.cz/669042-rychlost-dinosauru.php

Tento článek je natolik senzační, že nedoporučuji číst ho před spaním (rozhodně neusnete). Příběh Jurského parku(TM) je natolik populární, že není jistě potřeba ho zdlouhavě připomínat. Vězte tedy, že když se v říjnu 1996 společnost Johna Hammonda International Genetic Technologies "rozpadla" (oficiálně byla její činnost pouze pozastavena), nezanikla ještě úplně. Laboratoře a veškerý movitý majetek společnosti, který nebyl v květnu 1997 na Isla Sorně zabaven, byl přesunut z pacifických ostrovů do ještě nepřístupnějších oblastí – konkrétně jednoho koutu Orlických hor! Již můj objev mršiny ceratopsida v září 2006 v této oblasti (viz) mne utvrdil v tom, že moje investigativní pátrání mělo smysl. Připravuji nyní rozsáhlou tiskovou konferenci, jejíž význam zastíní snad jen Šebrleho zlatá z pekingského desetiboje. Prozatím publikuji jen jednu fotku, která jasně ukazuje umístění bývalého elektrického ohradníku pro pachycephalosaury (nyní již asi 6 let nefunkčního):

http://www.t-shock.cz=/addToBasket.php?id=3D61477&obchod=3DzoTz

http://zivlyocima.koniklec.cz/index.php?id=51 

Dnes opět jen telegraficky, jelikož níže uvedené linky vedou k dobře zavedeným a dostatečně informativním článkům (které se nakupily po dobu mé nepřítomnosti v ČR a zůstaly tak dosud nepovšimnuty): 

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/03/080303-american-primate.html

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/03/080306-bats-fossils.html

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/03/080306-sea-levels.html

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/03/080306-hobbits-cretins.html

http://dsc.discovery.com/news/2008/02/27/neanderthal-cannibalism-02.html 

http://palaeoblog.blogspot.com/2008/03/new-light-on-tree-of-life.html

P.S. Dnes začíná XII. HMS v atletice ve španělské Valencii (7. 3. – 9. 3. 2008), proto v případě zájmu průběžně sledujte www.iaaf.org

Je velmi nešťastnou souhrou náhod, že já, (samozvaný) znalec v oboru "antikořímologie", se do Věčného města dostal až na přelomu února a března roku 2008. Všechny skvostné ruiny z období republiky i principátu (potažmo ještě dominátu) jsem shlédl a s pozdrženým dechem zíral tu na Maxentiovu baziliku, tu na Caracallovy thermy, tu zase na Neronův Domus Aurea. Staré budovy v mých představách znovu ožily ruchem milionového města a po mramorové dlažbě jsem jako ozvěnou slyšel klapot okovaných kalig pretoriánů i decentní šustění sandálků patiricijských matrón. Řím je i po 2761 letech od svého legendárního založení městem plným života, byť je dělítko mezi antikou a renesancí, potažmo turistickou modernou, stále dosti patrné. Stejně jako tehdy i dnes však platí, že srdce města nebije v mramoru senátu, ale prachu a písku flávijského amfiteátru (od ranného středověku nazývaném Kolosseum).

Více později

http://www.romereborn.virginia.edu/

http://www.italyguides.it/us/roma/rome_italy_travel.htm

http://news.nationalgeographic.com/news/2007/08/photogalleries/rome-reborn/index.html