Blog Dinosauria dnešním dnem dovršil 3 roky své existence na síti. Poslední den v květnu bude tak již navždy spojován právě s výročím založení této webové stránky. Nechť je i nadále poučný a přínosný českému intenetovému publiku! To si přeje ze srdce především autor, který doufá, že své příležitostné "obecenstvo" v dalším roce již definitivně neznechutí :-)

"Quod bonum, faustum, felix, fortunatumque sit!"

A ještě básnička:

Iguanodon (S., 2008)

Když v tichém nočním lese,

zas kroky obrů zaduní,

tu hrouda hlíny hne se,

a velké stromy zašumí.

To stádo hřmotné prochází,

a zemi vůkol rovná,

snad nic těm obrům neschází,

nic se jim nevyrovná.

To zvíře, je to on:

Iguanodon! :-)

A závěrem snad už jen odkaz na novou studii o životních projevech azhdarchidních pterosaurů: http://news.nationalgeographic.com/news/2008/05/080529-dinosaurs-picture.html 

Je to něco přes rok, kdy jsem své věrné čtenáře informoval na tomto blogu o senzačním objevu gigantického dravého dinosaura ze svrchnojurských vrstev nedaleko Kounova v Orlických horách. Daný exemplář představuje bez jakékoliv debaty prvního teropoda známého z České Republiky a zároveň také prvního determinovatelného dinosaura z našeho území vůbec. Jedná se přitom o jednoho z dosud největších objevených teropodů, podstatně mohutnějšího než byl populární Tyrannosaurus rex. V této době již dokončuji popisnou studii, která má shrnout vše podstatné o daném nálezu, který je zřejmě tím nejfantastičtějším objevem v dějinách české paleontologie. Shrňme si tedy základní informace o tomto spektakulárním objevu.

Název: Torvosaurus orliciensis, nový druh daného rodu

Charakteristika: Obří dravý dinosaurus (teropod) z čeledi Megalosauridae, dosud známý jen z USA a Portugalska, poprvé popsán v roce 1979 Galtonem a Jensenem z Morrisonské formace v Dry Mesa Quarry, Colorado.

Systematika:

DINOSAURIA Owen, 1842

SAURISCHIA Seeley, 1887

THEROPODA Marsh, 1881

MEGALOSAURIDAE Huxley, 1869

TORVOSAURUS Galton et Jensen, 1979

T. orliciensis, nov. sp. (sensu Socha et al., 2008)

Lokalita: 2 kilometry severovýchodně od obce Kounov, asi 8 km západně od Deštné v Orl. horách a 45 km severovýchodně od krajského města Hradce Králové, podhůří Orlických hor

Geologické stáří: Pozdní Jura, stupeň Tithon (asi před 150.8 – 145.5 Ma), facie vmezeřených příbřežních sedimentů organogenního charakteru (dosud bez přesného geomorfologického určení)

Objev: Učiněn autorem této webové stránky při zběžném průzkumu exponovaných vrstev, zaznamenáno 30. dubna 2007. První veřejná zmínka o materiálu 2. května 2007 (Dinosauria, Socha 2007)

Materiál: Téměř kompletní kranium, fragmentární fibula a dva neúplné cervikální obratle. Zbytek postkraniálního skeletu může ještě vězet v hornině, proto pokračuje sondáž. V blízkosti lokality nálezu byly také zjištěny otisky stop, které byly provizorně nazvány Torvosauripus magnus (ichnotaxon), původcem zřejmě T. orliciensis (Socha 2008). Jde o zřejmě největší stopy teropodního dinosaura na světě, délka největší, zachované asi z 5/6 by v kompletní velikosti dosahovala 90-93 cm.

Velikost: Za předpokladu zvážení jakýchkoliv standartů, tento druh byl prostě ohromný. Lebka měří na délku v maximálním rozpětí 177 cm a je přitom podstatně mohutnější než ještě delší lebka argentinského Giganotosaura (Coria et Salgado, 1995). Na základě odhadovaných tělesných proporcí (vzhledem k taxonomickému zařazení druhu) se zdá být velmi pravděpodobné, že délka přesáhla výrazně 15 metrů. Dle další korelace s lineárními rozměry ostatních dochovaných skeletálních elementů lze upřesnit délku na zhruba 16.5 metru. To činí z druhu T. orliciensis možná největšího známého teropoda vůbec. Africký rekordman Spinosaurus aegyptiacus dosahoval zřejmě délky 16-18 metrů (Dal Sasso 2006), jeho tělesná stavba však byla poněkud lehčí. Zdá se, že adultní jedinec druhu T. orliciensis mohl přesáhnout hmotnost 10 tun.

Popis druhu: Bude dokončen a otisknut v odborném paleontologickém periodiku v červenci tohoto roku.

Význam objevu: V kategorii signifikantní až průlomový

Vážení čtenáři tohoto paleontologického blogu, mám dobrou zprávu – brzy se stanete také vděčnými posluchači :-) V sobotu se objeví v rozhlasovém vysílání Českého rozhlasu krátký rozhovor se mnou (tématem je vlastní představení posluchačstvu a nějaké krátké povídání o paleontologii, popularitě dinosaurů a významných objevech z poslední doby). Moje neznalost této aktivity (poskytování interview pro široké publikum) se zřejmě na kvalitě projevu lehce podepsalo, proto buďte prosím shovívaví. Do budoucna se zřejmě ve vysílání budu objevovat častěji s novinkami ze světa paleontologie. Takže konkrétně – jedná se o pořad pro popularizaci vědy a techniky s přiléhavým názvem Techno. Bude vysílán na Českém rozhlasu od 9:10 v sobotu 31. 5. (hezký dárek ke 3. narozeninám tohoto blogu, btw). Lze si "naladit" i na internetu – http://www.rozhlas.cz/audio/vysilani/  (Hradec Králové).

Druhou zajímavostí dnešního dne by jistě byl objev nejstaršího "porodu", zaznamenaného ve fosilním záznamu. Týká se pancéřnaté ryby (populární skupina Placodermi) a jejího mláděte, dosud vzájemně spojených jakousi pupeční šňůrou. Odhad stáří je 380 milionů let BP, tedy v devonské periodě prvohorní éry. Nejstarší podobný objev byl dosud o celých 200 milionů let mladší! Jedná se tedy vpravdě o unikátní objev.

http://www.abc.net.au/science/articles/2008/05/29/2257284.htm

Ano, je to vskutku tak. Malý historický milník dinosauří paleontologie je tu. Květen roku 2008 bude už navždy spojován s událostí, která výrazně mění všechny statistické tabulky paleontologů, zaměřené na dinosauří nálezy. To, k čemu už vývoj dlouho směřoval, se stalo skutečností. Asi po 140 letech přišly USA o pozici nejsilnější "dinosauří země", tj. státu s nejvyšším počtem popsaných validních rodů neptačích dinosaurů ze svého území. Čína je novou nezpochybnitelnou velmocí, která směřovala k prvenství již dobrých 15 posledních let. Čínské fosilní lokality nemají svou kvantitou (a v některých případech i kvalitou – viz oblast Liaoning) téměř konkurenci. S popisem tří nových rodů sauropodních dinosaurů (Quingxiusaurus, Dongyangosaurus, Eomamenchisaurus) se počet zvýšil na 146, zatímco USA vykazují k tomuto datu o jeden rod méně, tedy 145. Zdá se, že tento trend bude i v budoucnu pokračovat a mnohem méně komplexně prozkoumaná Čína bude nadále "Americe" i ostatním "dinosaury oplývajícím" zemím (Argentina, Mongolsko) utíkat.

Zdroj: Osobní archív a statistika autora

By author, May 26th, 2008:

Sinosauropteryx

Když ztichne kraj pod vulkánem,

a drobní savci nepiští,

tu rozlehne se křik nad ránem,

a záblesk mlhu pročistí.

Však náhle v křoví u jezera,

zřím pestrobarevný ten vzor –

ach, převeliká to nádhera –

přenádherný je ten tvor!

Načepýří protopeří,

nezlomný jak bájný Fénix,

nikdo mi to neuvěří –

je to...Sinosauroptéryx!

Více o objektu této básně zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinosauropteryx :-)

Dva měsíce dlouhý hiátus v mých článcích pro časopis Svět je konečně za námi! V červnovém čísle, které vychází ode dneška, se můžete dočíst lecos zajímavého, ale to ostatně budete (případně) moci posoudit sami. Moje dva články pojednávají o dvou poněkud nesourodých tématech (vždy jsem byl spíše generalista než specialista). První článek vás seznámí s dendrochronologií, vědou využívající k datování (nejen) archeologických nálezů letokruhy starého dřeva. Druhým článkem jsou památné momenty atletiky, sportu, ve kterém musíte ze sebe vydat opravdu nejvíc. Které výkony však v historii zastínily všechny ostatní? O tom již podrobněji v mém článku ;o) Tak hezké počtení. 

Dodatečně také zmínka o dalším "chybějícím článku", tentokrát v evoluci obojživelníků: http://news.nationalgeographic.com/news/2008/05/080521-frog-fossil.html 

Dnes, 21. května,  si opět připomínáme výročí narození britské amatérské sběratelky zkamenělin, Mary Anningové (1799 – 9. 3. 1847). Anningová, která žila na pobřeží jižní Anglie v Lyme Regis (Dorset), objevila již ve svých 11 nebo 12 letech (prameny se zde poněkud rozcházejí) kompletní kostru jurského vodního plaza ichthyosaura, čímž si vysloužila pozornost tehdejší britské vědecké obce. Jejím pozdějším významným objevem byla například vůbec první známá kostra jiného jurského mořského plaza – plesiosaura (v roce 1821). Tento exemplář byl později pojmenován přírodovědcem a reverendem Williamem Conybearem jako Plesiosaurus dolichodeirus. Třetím významným objevem mladé nadšenkyně byl první ptakoještěr objevený mimo Německo, Pterodactylus macronyx (později Richardem Owenem - přírodovědcem, který vytvořil termín Dinosauria - přejmenovaný jako druh Dimorphodon macronyx). Mary Anningová dále přispívala svými významnými objevy vědeckému světu, dokud v roce 1847 nepodlehla v pouhých 48 letech rakovině prsu. Dnes je považována za jednu z největších osobností britské vědy viktoriánské éry (a za jednu z nejvýznamnějších žen v historii přírodovědných oborů vůbec). Dnes uplynulo od jejího narození již 209 let.

http://en.wikipedia.org/wiki/Mary_Anning

V Koreji byla dle tamních médií (k datu 15. května) odkryta nejdelší známá série stop juvenilních dinosaurů. Celá odkrytá sekvence je dlouhá 4,25 metru a obsahuje celkem 61 stop mláďat neidentifikovaného druhu sauropoda. Nález z provincie Severní Gyeongsang (oblast Euiseong) má stáří kolem 110 milionů let a je s jistotou největší dochovanou sérií stop dinosauřích mláďat k tomuto datu. 

http://palaeoblog.blogspot.com/2008/05/worlds-biggest-baby-dinosaur-tracks.html 

Málokdo by nejspíš čekal, že impozantní kostra možná nejstrašnějšího teropoda historie dostane tak mazlivé jméno. "Sue", jak byla kostra objevená roku 1990 v Jižní Dakotě (USA) pojmenována, je největší dosud objevenou kostrou druhu Tyrannosaurus rex. Svoji přezdívku dostal exemplář (samozřejmě nelze s jistotou zjistit, zda šlo o samce nebo samici) na počest své objevitelky, paleontoložky Sue Hendricksonové. Její celková délka činí dle dostupných údajů 12,8 metru, výška v kyčlích téměř 4 metry a lebka je dlouhá 141 cm (nejdelší známá lebka tohoto druhu má dokonce 150 cm). Živé zvíře vážilo podle propočtů asi 6,4 tuny. V roce 2000 byl nicméně v oblasti dnešní přehrady Fort Peck v Montaně objeven údajně ještě větší jedinec T. rexe manželkou slavného paleontologa Jacka Hornera Celeste (podle které dostal neúplný nález označení "C-rex"), udávaná cifra až o 10% větší celkové velikosti než u Sue nebyla však dosud potvrzena (při stejných tělesných proporcích by šlo o jedince dlouhého až 14.1 metru a hmotnosti kolem 8 tun, čímž by Tyrannosaurus znovu konkuroval největším dnes známým teropodům jako byl Giganotosaurus carolinii nebo dokonce Spinosaurus aegyptiacus. Tak jako tak, kostra "Sue" je zcela ohromující a k příležitosti včerejšího 8. výročí od zrestaurování a vystavení pro veřejnost v Chicago Field Museum není jistě od věci zhodnotit její impozantní pradávnou krásu. Nechť tedy každý posoudí sám:

http://www.fieldmuseum.org/sue/  

Jedna z nejpozoruhodnějších skupin ptactva – papoušci (Psittaciformes) patří k nejinteligentnějším obratlovcům kromě člověka a rozhodně k nejinteligentnějším zástupcům své ptačí třídy. Dokazuje to nejen schopnost složité imitace (ale i improvizace) lidské řeči, ale také složité sociální vazby kolonií těchto opeřenců. Dnes máme papoušky neodmyslitelně spojeny s představou subtropických a tropických ekosystémů, ve kterých se vyskytují coby ve své původní domovině. Nikoho by tak ani nenapadlo, že by jejich původ mohl geograficky spadat do oblastí značně jiných. Nový objev však tento názor mění. Fosilní kost pažní, patřící jasně papouškovitému typu ptáka, byla objevena v 55 milionů let starých (přelom paleocénu a eocénu) sedimentech ostrova Isle of Mors severozápadně od Dánska. Zdá se, že již pouhých 10 milionů let po vymření dinosaurů se na severní polokouli začal značně diverzifikovat vývojový kmen starotřetihorních ptáků. Protože nejstarší pozůstatky papouškovitých jsou na jižní polokouli staré maximálně jen asi 15 milionů let, je velmi pravděpodobné, že původ těchto zajímavých opeřenců je nutno hledat na severu (zřejmě v oblasti dnešní Skandinávie), odkud se následně papoušci rozšířili do teplejších oblastí jihu. Po zledovatělých fjordech však tehdy lézt nemuseli – současný ledovec zde nevznikl dříve než asi před 1 milionem let.

http://www.sciencedaily.com/releases/2008/05/080516123153.htm