Jako dlouholetý atletický nadšenec sleduji aktuální dění v tomto substanciálním sportovním odvětví již delší dobu. Stále však nedokážu dost dobře pochopit nedorozumění, která u příležitosti publikací údajů o lidské rychlosti v médiích často vznikají. Mnohde se totiž dočtete, že "olympijští sprinteři" dosahují rychlosti 28 km/h, 30 km/h, 33 km/h, 36 km/h nebo různě přes 40 km/h. Podivuhodně velký rozptyl a především nepochopení základních pojmů, zdá se mi. V rámci jednoho z posledních atletických příspěvků v tomto kalendářním roce bych tedy celou věc rád uvedl na pravou míru (je-li tento ambiciózní úkol hoden mé maličkosti). Vlastně to ale není vůbec těžké. Stačí k tomu alespoň minimální znalost atletické statistiky a tři roky matematiky na základní škole (ještě že učím pouze dějepis a přírodopis, btw). Jde především o to, správně diferencovat různé druhy rychlostí, se kterými můžeme přijít do kalkulačního kontaktu. Tedy k samotným údajům (všechny platné ke 30.8. 2008):

Nejvyšší průměrná rychlost v individuálním běhu s pevným startem

Hrozivě znějící název? Tedy podstatně jednodušeji – v současnosti se jedná o běh na 200 metrů mužů. Světový rekord na dvoustovce ma již několik dní v držení olympijský "zázrak" z Pekingu, Jamajčan Usain Bolt. Na trati o délce 200 metrů dosáhl s pevným startem času 19,30 s, což je hodnota nového světového rekordu. Tento rekordní běh má vyšší průměrnou rychlost než běh na 100 metrů, kde drží svěťák taktéž Bolt, ovšem v čase 9,69 s. Ten představuje v průměru menší rychlost (musel by mít hodnotu pod 9,65 s). V této kategorii je tedy, počítáno ve fyzikálních jednotkách, nejvyšší dosaženou rychlostí 10,363 m/s – 37,306 km/h.

V ženské kategorii je naopak "rychlejším" svěťákem stovka – před dvaceti lety zaběhla Američanka F. G.-Joynerová zřejmě nepřekonatelný čas 10,49 s, což odpovídá průměrné rychlosti 9,533 m/s – 34,318 km/h.

Nejvyšší průměrná rychlost ve štafetovém běhu s pevným startem

K této kategorii lze dodatjen tolik, že je opět pevněspojena s Boltovým jménem. Jamajská štafeta zaběhla světový rekord (který je z logické definice nejrychlejším během historie) na 4 x 100 metrů za 37,10 s, což odpovídá průměrné rychlosti 10,782 m/s – 38,814 km/h.    

Ženská štafeta na stejné trati dosáhla v podání týmu NDR z roku 1985 času 41,37 s, což odpovídá průměrné rychlosti 9,669 m/s – 34,808 km/h.

Nejvyšší letmá rychlost v individuálním běhu

Tuto rychlost lze počítat nejlépe na příkladu letmého posledního úseku štafety na 4 x 100 metrů. Zřejmě nejrychlejší letmý úsek zaběhl opět v Pekingu Jamajčan Asafa Powell, týmový kolega Bolta a výrazný podílník na novém světovém rekordu. Powell prolétl svůj úsek za 8,73 s, což znamená průměrnou letmou rychlost (tedy bez pomalého pevného startu) 11,455 m/s – 41,237 km/h.

V ženském podání si nejsem přesným údajem jistý, mohlo by však jít o americkou štafetu z přelomu dekády, kterou zvládla nyní již doživotně diskvalifikovaná Marion Jonesová za 9,67 s (Bolt je s pevným startem jen o 0,02 s pomalejší!), což odpovídá letmé průměrné rychlosti 10,341 m/s – 37,228 km/h.

Nejvyšší rychlost v měřeném mezičasu

Vůbec nejvyšším oficiálně dostupným údajem o rychlosti je změření času na určitém kratším úseku sprintu, v tomto případě na 10-timetrovém "splitu". Zde jsou neoficiálními rekordmany dva sprinteři, Američan Maurice Greene (1999, 2000) a opět Usain Bolt (Peking, jak jinak), kteří prolétli desetinou své trati za úžasných 0.82 s, tedy rychlostí 12,195 m/s – 43,90 km/h.

Mezi ženami byla bezpochyby rekordmankou držitelka světového rekordu na stovce F. G.-Joynerová s desetimetrovým úsekem za 0,91 s (10,989 m/s – 39,560 km/h), této rychlosti však již dosáhly i některé další přední sprinterky.

Okamžitá radarová rychlost

Tato kategorie je již neoficiální, neboť chybí přesné technické údaje k většině naměřených hodnot. Podle okamžité radarem měřené rychlosti již překročili nejméně tři sprinteři rychlost 47 km/h (Maurice Greene, Asafa Powell a Usain Bolt) a zde uvedený "prostřední" z nich v roce 2005 už dokonce také 48 km/h (údaj je však převzat ze zprávy, odvolávající se na "tvrzení rozhodčích" atletického mítinku v Athénách). Pokud by údaj, řekněme 48,000 km/h odpovídal skutečnosti, znamenalo by to rychlost 13,333 m/s, dosaženou však v jediném krátkém okamžiku odrazové fáze běhu. Dosud jde o nejvyšší zveřejněný údaj vůbec, pravděpodobně je však poněkud nadnesený. Podle jisté biomechanické studie z nedávných let  je maximální rychlost dosažitelná člověkem dokonce až 53 km/h, takže se možná k podobným hodnotám opravdu jednou přiblížíme.

Co se týče žen, maximální udávaná radarová rychlost je kolem 41 km/h (11,389 m/s), jde však vesměs o velmi pochybná tvrzení ze"čtvrté ruky".

Co dodat závěrem a jak celkově příspěvek shrnout? Snad jsem alespoň trochu nastínil některé zajímavé aspekty problematiky fyziologických možností člověka, a především uvedl na právou míru poněkud chaotické a rozcházející se údaje z "odborných" médií. Hezký začátek školního roku všem.

Atletická statistika: http://www.iaaf.org/statistics/index.html

Nejprve tedy k spektakulárnímu, úžasnému a zcela nečekanému objevu z Německa. Všechny tyto superlativy by bezesporu byly pravdivé, pokud by ovšem popisovaly realitu. Tím ovšem nechci tvrdit, že realitu a priori nepopisují. Jen bych byl raději poněkud obezřelý. Zpráva, která zatím pouze v tisku obletěla svět laické i odborné paleontologie, je přece jen až příliš bombastická. Tedy k jádru věci.

Německá média letošního 22. srpna oznámila, že ve středním Německu (nedaleko města Bernburg, ležícím asi 145 km jihozápadně od Berlína) byly v místním lomu s horninami o stáří 250 milionů let objeveny možná nejstarší známé fosílie dinosaura. Pokud by se snad v budoucnu tato předběžná taxonomická klasifikace nálezu potvrdila (což popravdě není moc pravděpodobné), jednalo by se bezpochyby o jeden z nejvýznamějších objevů celé dekády. To ostatně tvrdí i místní "archeologická" autorita, Harald Meller, který objev médiím oznámil. On sám však objevitelem není, tím je nejmenovaný "amatérský nadšenec", kterému již byl přístup na lokalitu zakázán z důvodu obavy o poškození vzácných objektů. Celá správa od začátku nebudí příliš velkou důvěru, jak můžete sami posoudit.

Dinosauři podle dosavadních předpokladů vznikli až během středního triasu (nejspíš stupeň ladin nebo karn), před zhruba 230 – 225 miliony let. V té době ještě celosvětové terestrické ekosystémy ovládaly vývojově archaičtější skupiny plazů (především tzv. terapsidi a tekodonti). Výraznější diverzifikace dinosaurů měla podle ustáleného názoru probíhat až poněkud později, nejspíše koncem triasového období (asi před 220 – 200 miliony let). Přestože poslední dobou přicházejí z některých lokalit určité indicie o možném časnějším vzniku i evoluční radiaci pravých dinosaurů, objev 250 milionů let starého dinosaura by byl poněkud šokující a donutil by akademiky přepsat nejednu odbornou stať. Podle aktuálně nejodkazovanější geostratigrafické tabulky (Gradstein et al., 2004) je přelom mezi prvohorní a druhohorní érou kladen na -251,0 m. l. Pokud by se tedy objev potvrdil, znamenalo by to posunutí dinosauří evoluce o 20 milionů let dozadu, až na samý počátek druhohor. To je podle současného stavu znalostí dosti nepravděpodobné a poměrně těžko interpretovatelné. Podrobnější zhodnocení mi samozřejmě neumožňuje nízká kvalita i kvantita informací o tomto objevu. Uvidíme, zda přibudou nějaké relevantní zprávy v blízké budoucnosti.

Pro případné zájemce si dovolím ještě dvě aktuality: 1) Dnes vychází nové číslo časopisu Příroda, teprve druhé v pořadí. Mezi zajímavými články je mj. také jeden skromnější a ohavnější, jehož autorem je moje maličkost; 2) Zítra v 9:15 hod. ráno bude vysílán rozhovor se stejnou osobou, která splodila článek zmíněný výše (to už je trochu schíza :-) – jedná se o pořad Techno na Českém rozhlase Hradec Králové (lze poslouchat i online: www.ceskyrozhlas.cz/vysilani/ (HK). Tématem rozhovoru bude nová středoevropská paleontologická celebrita, vpravdě děsivá "potvora" z Lisowic. Tak hezké počtení i poslech o nadcházejícím víkendu.

Původní zpráva o německém objevu: http://www.telegraph.co.uk/earth/main.jhtml?view=DETAILS&grid=&xml=/earth/2008/08/22/scifossil122.xml 

Po týdenní odmlce opět zdravím své věrné čtenáře na stránkách tohoto blogu. Jak asi většina z vás zaznamenala, včera byla po 16 dnech zakončena největší sportovní událost tohoto roku – XXIX. Letní Olympijské Hry v Pekingu. Netroufám si samozřejmě hodnotit celkovou atmosféru nebo úspěšnost her. Dovolím si na tomto místě pouze krátké zhodnocení atletické části programu.

Pekingská olympiáda byla bezesporu nejúspěšnější v novodobé historii, co se počtu a kvality světových i olympijských rekordů týče. Pět atletických svěťáků na jedněch olympijských hrách už nebylo k vidění dlouho – nezapomeňme přitom, že jejich kvalita stále vzrůstá a jejich překonání se dnes rovná téměř malému sportovnímu zázraku. Většinu z tohoto počtu má samozřejmě na svědomí – vedle osminásobného vítěze Phelpse nejobdivovanější olympionik - jamajský sprinter Usain Bolt. Zapomeňte na "Kokosy na sněhu", chtělo by se říci – Jamajčané se od bobů vrací na dráhu. Jamajka se v Pekingu stala doslova sprinterskou supervelmocí, které tentokrát američtí konkurenti konkurovat nedokázali. Z 6 zlatých sprinterských medailí v obou kategoriích pouze jediná Jamajce nepřipadla – a to ještě vinou špatné předávky štafetového kolíku ženského kvarteta na 4 x 100 m. Kdo by tedy pochyboval o nadvládě této malé ostrovní země (počet obyvatel pouze 2,8 milionu) v rychlostních disciplínách?

Bolt je kategorie samsa pro sebe. O jeho "vyklusaném" svěťáku na stovku jsem se již rozepsal dříve, co ale dodat k jeho dalším dvěma pekingským představením? Zaběhnout dvoustovku za 19,30 v metrovém protivětru je prostě fantazie. Omlouvám se dodatečně svým čtenářům za mystifikaci, neboť jsem sám ani v nejmenším nepředpokládal, že by byl tak brzy někdo schopen překonat legendární čas Michaela Johnsona z Atlanty (viz příspěvek k 1. srpnu). Vítězství o více než půl vteřiny a s pětimetrovým náskokem (a po dvojí diskvalifikaci ještě podstatně více) není porážka v pravém slova smyslu, to jsou doslova jatka soupeřů. Podobnými rozdíly se vyhrávalo naposledy ve 30. letech, kdy se však dvoustovka ještě běhala nad 21 vteřin! Podrobnější analýzu běhu (jehož dvě stovky zvládl Bolt údajně za 9.96 a 9.34 s, narozdíl od Johnsonových 10,12 a 9.20 s.) ještě přidám později.

Ve štafetě na 4 x 100 metrů Jamajčané stejně drtivě roznesli americký rekord z let 1992 a 1993, když bývalý světový rekordman Asafa Powell přebral od Bolta kolík a poslední úsek prolétl letmo za neuvěřitelných 8,73 sekundy (letmá rychlost 11,45 m/s – 41,24 km/h), celkový čas činil 37,10 s. To je vylepšení o celé 0,3 sekundy, tedy téměř desetinu sekundy na jednoho člena štafety! Bolt samozřejmě přispěl na třetím úseku výrazným podílem (čas 8.96 s, také nejrychlejší v historii). Jde o sprintera zcela jiné kategorie, který vzhledem ke svému věku (22. srpna oslavil v Pekingu teprve 22. narozeniny) může ještě mnoho let vévodit světovému sprintu. Jeho výkony, a především lehkost, s jakou je vytváří, jsou zcela bezprecedentní. Již po několika měsících ve světové špičce zastínil Bolt částečně nebo i zcela jména jako Jesse Owens, Carl Lewis, Frank Fredericks, Maurice Greene nebo Michael Johnson. V současnosti drží unikátní kombinaci světových rekordů na obou nejkratších sprintech, což v mužské kategorii dlouho nebylo k vidění. Jaké jsou jeho výkonnostní limity, je zatím ve hvězdách. Osobně však věřím, že Bolt může zaběhnout na hranici 9.60 a 19.10 s.

Ruska Isinbajevová je královnou světové ženské tyčky již od roku 2002. Ani letos nebyla přes další kvalitativní vzestup soupeřek (především Američanky Stuczinské) vážně ohrožena a na olympiádě vytvořila další světový rekord, který má nyní hodnotu již 505 cm. Také Jelena má potenciál ještě na vyšší hodnoty, v tréninku již údajně skočila i 520 cm! K překonání ukrajinské legendy Sergeje Bubky (samozřejmě nikoliv jeho rekordu 615 cm, ale počtu vytvořených rekordů – 35) jí ještě zhruba třetina chybí. Počkejme si a uvidíme.

Posledním světovým rekordem, který byl k vidění na programu atletické části olympijských her (nikoliv však v časovém pořadí) byl první ženský "steeplechase" (běh na 3000 metrů překážek) zaběhnutý pod hranicí 9 minut. Ruska Gulnara Samitovová-Galkinová již světový rekord dlouhou dobu držela, byla také hlavní favoritkou finále. Její vítězný čas 8:58,81 minut však vyrazil dech i expertům. V nervózním atletickém finále na velké soutěži bez vodičů se rekordy běžně neběhají. Proto bylo prolomení bájné hranice této, v ženském podání ještě mladé disciplíny, překvapením i pro samotnou vítězku.

Z mnoha dalších evropských či olympijských rekordů nelze opominou jeden, pro nás nejcennější. Mistryně světa z loňské Ósaky, česká oštěpařka Barbora Špotáková, po neuvěřitelném finále dostála roli favoritky a zvítězila v novém národním, ale i olympijském a kontinentálním rekordu 71,42 metru. Svalnatou Rusku Abakumovou, která se letos podezřele výrazně zlepšila, přehodila až impozantním posledním pokusem. Ke světovému rekordu Kubánky Menendézové jí přitom chybělo pouhých 28 centimetrů. Není pochyb o tom, že pokud přehodí v příští sezóně některá oštěpařka 72 metrů, bude Barbora Špotáková přední kandidátkou.

Bez zmínky nemohu ponechat ani světového rekordmana v desetiboji Romana Šebrleho, který i přes ztrátu formy a zranění dokončil kvalitní olympijský závod na velmi solidním 6. místě výkonem 8241 bodů. Je velká škoda, že kvůli sérií zranění nemohl naplno trénovat. Minimálně stříbrná medaile ještě byla v silách obhájce zlata z Athén. Nový americký šampion Bryan Clay "turistickým tempem" odklusal závěrečnou patnáctistovku za 5:06 minuty, přesto nasbíral téměř 8800 bodů a je stále žhavým kandidátem na překonání hranice 9000 bodů (jako druhý v pořadí).

Atletický program v Pekingu byl natolik pestrý, že by se dalo napsat ještě mnoho samostatných odstavců (nemluvě pak o celém programu her). Zde se však spokojíme toliko s touto krátkou glosou. Pokud snad smutníte a nostalgicky lkáte nad koncem krásné sportovní události, doporučuji malou náplast – nové číslo časopisu Svět (září 2008) i s mými "dinosauřími" články. Takže (pokud možno) hezký konec srpna přeje Dinosaurus.

Doporučené atletické stránky: www.atletika.cz, www.iaaf.org

15. srpna roku 1820 měl Gideon Algernon Mantell, viktoriánský lékař a muž spojený s počátkem výzkumu dinosaurů, údajně zavítat do oblasti Tilgate Forest, odkud zřejmě pochází pozůstatky prvního popsaného ptakopánvého dinosaura rodu Iguanodon. Podle romantické, bohužel však smyšlené historky, objevila první zub tohoto spodnokřídového dinosaura Mantellova manželka Mary Ann. Amatérský sběratel fosílií však obdržel již dříve některé kosti tohoto záhadného tvora od dělníků v místním lomu a ani korespondence a vlastnoruční Mantellovy zápisy z této doby romantické verzi příliš nenasvědčují. V roce 1825 byl Iguanodon popsán jako druhý příslušník dosud ještě neustanovené skupiny Dinosauria.

Silně zkrácená verze mé povídky o tomto přelomovém objevu (zachovávající onu romantickou verzi) měla být součástí známého rozhlasového pořadu Meteor, vzhledem k personálním změnám však bylo její zařazení do programu odloženo na neurčito. Proto nyní otiskuji její první verzi alespoň zde. Omluvte prosím nižší literární kvalitu po zmíněných úpravách. Za případné pozitivní či negativní ohlasy čtenářů nicméně předem děkuji (platí samozřejmě autorské vyhrazení práv).

Odkazy k osobě G. A. Mantella:

http://www.strangescience.net/mantell.htm

http://en.wikipedia.org/wiki/Gideon_Mantell 

...více viz http://dinosaurus.bloguje.cz/715014-mantellova-cesta-do-tilgate-forest.php

Od finále stovky mužů na pekingské olympiádě se předem očekávalo mnoho. Ve hře byla tři jména, jen jedno z nich však představovalo skutečné eso. Zatímco Američan Tyson Gay do finále ani neprošel, Jamajčan Asafa Powell v něm zklamal a nedoběhl si ani pro medaili. Jediným králem byl tak od začátku mladý, teprve 21-letý (22. narozeniny oslaví až za několik dní) Powellův krajan Usain Bolt.

Co však dodat k jeho finálovému běhu? Pokud jste ho viděli sami, není snad třeba žádných dalších komentářů. Vloni zaběhl v Rieti Asafa Powell světový rekord 9.74 s., přitom vyklusal posledních 10 metrů. V olympijském finále však Bolt vyklusal posledních 25 metrů (čtvrtina celé trati) v čase 9.69 s.! Letos běžel s nadměrnou podporou větru dokonce o setinu rychleji Tyson Gay, stejný čas také zaběhl již Obadele Thompson před 12 lety (opět s nepovolenou podporou větru). To, co předvedl 16. 8. 2008 Usain Bolt však prakticky nemá srovnání.  Osobně odhaduji, že naplno by proletěl cílem možná i těsně pod hranicí 9.60 s.! Přitom 9.58 s. je podle nejrenomovanější biomechanické studie z roku 1995 absolutním limitem lidských možností.

Po dnešku tomu však už nevěřím. Bolt je schopen za ideálních podmínek běžet nejspíše i kolem 9.55 s. To už je zcela jiná kategorie sprintu, neboť překonává ostatní špičkové sprintery o 0.2 – 0.4 sekundy (ve vrcholovém sprintu propastná vzdálenost). V budoucnu se k tomuto běhu ještě mnohokrát vrátím, nyní snad jen krátce konstatuji, že šlo o vpravdě magický moment, který atletiku opět pozměnil a snad i zanavigoval jiným směrem. Standarty se zde opět posunuly. Mnoho studií teď bude jistě rozebírat Boltův běh, jeho krokovou frekvenci, rychlost, sprinterskou techniku atd. Já si počkám především na 10-timetrové mezičasy neboli "splity" a na radarovou rychlost. Tentokrát ji snad už konešně pořadatelé měřili (jak bohužel obvykle nemají ve zvyku).

Jinak opravdu nelze než gratulovat a sklonit se v úžasu před fyziologií Jamajčana. Tohle totiž není jen o umění a tréninku – z anatomického hlediska musí jít opravdu částečně o výborně adaptovaného "nadčlověka" (viz můj článek o atletických limitech z časopisu Svět). Bolt běží v Pekingu i 200 metrů, což bude nyní nesmírně sledovaným představením. Michael Johnson a jeho superčas 19.32 s. (viz článek z 1. 8.) je totiž konečně v opravdovém ohrožení.

http://olympiada.sport.cz/clanek/134958-bolt-ziskal-olympijske-zlato-na-100-metru-ve-svetovem-rekordu.html

Jakožto člen KMS, tedy komise místní samosprávy, v Plotištích nad Labem (součást statutárního města Hradce Králové) – a zároveň historik v "embryonálním" stadiu – jsem nemohl odolat požadavkům okolí, a musel jsem přispět svojí zatím velmi skromnou troškou do mlýna. Pro plotišťský web jsem totiž zpracoval první díl stručných dějin této dříve samostatné obce, a to v rozmezí mladšího paleolitu až po počátek husitských válek. Dostupných pramenů je poskrovnu (a v archivu je vyhledávat nehodlám, ostatně si tam užiju i tak dlouhý studijní pobyt), proto zatím nejde o nikterak vyčerpávající přehled. Svému hlavnímu účelu – dočasnému nahrazení popisku "Článek se připravuje" - však zatím postačuje. Výsledek můžete v prvotní verzi zkouknout zde: http://www.plotiste.info/dejiny-plotist.html.

O permokarbonském sympoziu jsem již na stránkách tohoto blogu informoval v první polovině července. Nyní máte možnost seznámit se dodatečně s prezentacemi i fotografickým materiálem z akce na těchto webových adresách:

http://www.gli.cas.cz/shk/Special%20publication.pdf (publikace ze sympozia) 

http://www.gli.cas.cz/shk/Album/page_01.htm (fotografie)

Závěrem malé doporučení: Fanděte našim atletům v Pekingu a hlavně nezapomeňte, že Klub Dinosauří Paleontologie stále nabírá nové členy (více viz příspěvek z 29. 7.).

Před několika dny jsem v rámci výletu do Polska navštívil opět po roce Krasiejów (Silesaurus opolensis), Lisowice (nový teropod/rauisuchian) a poněkud vzdálenější Baltów (dnes již slavný Baltowski Park Jurajski). Zatímco Krasiejów je od místa mého bydliště vzdálen asi 210 km a Lisowice ještě asi o 30 km dál, Baltów je již trochu více z ruky (celkem asi 500 km daleko). Jako pravý dinosauří entuziasta jsem však nelenil a nelitoval peněz za benzín ani prvních tří dnů olympiády (kde jsme senzačně začali dvěma střeleckými zlaty) a zamířil přes Náchod do polského Slezska. Nehodlám čtenáře unavovat nezáživnými detaily cesty, důležité je, jaký byl její výsledek. Ke Krasiejówu a Lisowicím se nejspíš ještě krátce vrátím, nyní bych rád několika větami zmínil Park Jurajski v Baltówě.

Park obsahuje několik desítek modelů dinosaurů i jiných pravěkých zvířat (např. pravážka Meganeura, pelykosaur Dimetrodon nebo mamuti a pralidé). Většina modelů je postavena v životní velikosti nebo se jí blíží, největším exemplářem je přitom "Seismosaurus" (dnes Diplodocus) o délce přes 30 metrů (tedy zhruba odpovídající skutečnosti). Modely jsou velmi pěkné a realistické a až na pár drobností velmi přesvědčivé. Ve srovnání s DinoParkem v Plzni a Vyškově představují jinou kvalitativní kategorii. Samotný park byl založen v roce 2004 a již 7. srpna toho roku slavnostně otevřen. Nyní vítá – a to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti – velmi vysoký počet návštěvníků prakticky každý den.

Místo založení parku nebylo vybráno náhodně. Baltów byl na konci jurského období (před zhruba 155-150 miliony let) mělkou příbřežní oblastí velkého moře. O tom svědčí také mnohé mořské fosílie, jako byly stenotermní koráli. Na pobřežních plážích ve stejné době zanechávali své stopy také četní dinosauři. Unikátní stopy byly od 70. let minulého století nalézány v okolních sedimentech Svatokřížských hor, přičemž hlavní postavou s těmito nálezy spojenou byl geolog z Polského geologického institutu Gerard Gierliński. Především jeho zásluhou byly objeveny stopy mnoha různých skupin dinosaurů - sauropody, ankylosauridy, stegosauridy a teropody téměř všech velikostí nevyjímaje. Návštěvu v parku lze jen doporučit, za 14 zl. to určitě stojí. Vzhledem k celkové vzdálenosti se však vyplatí spíše Dinopark v Krasiejówě, který je zatím výrazně skromnější, každým rokem však jeho potenciální turistická atraktivita narůstá.

Oficiální webové stránky parku: http://juraparkbaltow.pl/

Dvě "celebrity" dinosauřího světa v podání modelů z Baltówa.

Dnes přesně ve 14:08 hodin SELČ začíná v hlavním městě nejlidnatějšího státu světa Pekingu slavnostní zahajovací ceremoniál XXIX. letních olympijských her (přesněji však 26. LOH, protože tři olympiády se nekonaly během světových válek v letech 1916, 1940 a 1944). Přestože nejsem velkým příznivcem Číny* a situace kolem ovzduší v téměř 18-ti milionovém hlavním městě (je to tedy "vesnice" s více obyvateli než mělo spojené Československo) je úděsná, na olympiádu jakožto nejprestižnější sportovní událost celého čtyřletého cyklu se velmi těším. Především si nenechám ujít atletiku (od 15. 8.), z níž mohu doporučit prakticky všechny sprinterské disciplíny v obou kategoriích, oštěp žen s naší Špotákovou a desetiboj se Šebrlem. Bude-li čas, nenechám si samozřejmě ujít ani jiná sportovní odvětví (např. plavání, cyklistika, úpolové sporty).

Legendární tradice klade počátek helénských olympijských her již do roku 776 př. n. l., novodobé olympijské hry pak založil baron Pierre de Coubertin koncem předminulého století (první novodobá olympiáda v Athénách se konala v roce 1896). Přestože současné hry jsou gigantickým a výrazně zkomercionalizovaným podnikem, zcela nepodobným "vavřínovému" zápolení starých Řeků, představuje samotné oživení her jednu z nejstarších tradic evropské kultury. Citius, altius, fortius (rychleji, výše, silněji), je však stále neotřepaným heslem a já osobně si rád počkám, kolik světových, kontinentálních a národních rekordů letos padne – doufejme, že legálním způsobem - na další olympiádě v dlouhé a slavné řadě. Tentokrát tedy v kontroverzní, leč svým způsobem fascinující "Zemi středu".

* Číně však nelze upřít současnou pozici "světové jedničky", co se týče kvantity i kvality objevovaných dinosauřích fosílií v posledních letech.

Jako reakci na stále sílící příliv žádostí o mé články si dovolím publikovat odkazy, na kterých zhruba 2/3 mých dosud publikovaných článků lze stáhnout (stránky ZŠ, kde momentálně – tedy přesněji během školního roku – vyučuji). Chybí zde celkem 9 článků, které ještě nebyly umístěny na web. Během srpna navíc vychází asi 8-9 dalších (časopisy Svět, Příroda a Živá Historie), takže očekávejte výrazné rozšíření této skromné multimediální knihovny. 

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/DINO.pdf (Svět – klonování dinosaurů)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/atletika.pdf (Svět – atletická výkonnost)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/geolog.pdf (Svět – geologický čas)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/geolog.pdf (Svět – Izrael)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/prach.pdf (Svět – střelný prach)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/rychlost.pdf (Svět – rychlost dinosaurů)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/evoluce.pdf (Svět – evoluce člověka)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/int_dino.pdf (Svět – inteligence dinosaurů)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/rise.pdf (Svět – starověké válečnictví I.)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/rise2.pdf (Svět – starověké válečnictví II.)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/atletika2.pdf (Svět – zázračná atletika)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/stromy.pdf (Svět – paměť stromů)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/Priroda_2008_07_72_giganti.pdf (Příroda – rekordy světa zvířat)

http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/Priroda_2008_07_72-2_dlou_predator.pdf (Příroda – hatérie)

Kniha (autorův překlad): http://knihy.cpress.cz/Deti/BookPages.asp?BookID=3080 (během podzimu přibudou 3 další) 

Pozvánka muzeum: http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/vitrina.pdf

Dinosauří statistika: http://wppl.wildprehistory.org/works/sochaandmadzia/dinosaurstatistics2006.pdf

...work in progress ;o)

Každým rokem si právě 6. srpna připomínáme vstup lidstva do nové, bohužel nepříliš nadějné éry – atomového věku. Událostí, která tento milník představuje, se před 63 lety (6. 8. 1945) stalo svržení první atomové bomby na japonské město Hirošimu v závěru 2. světové války. Exploze asi 15 kilotunové uranové bomby L-11 Little boy v 8:16 PT zhruba 600 metrů nad mostem Aioi a Šimovou klinikou byla symbolicky jednou z posledních bomb druhé světové války (samozřejmě zdaleka ne poslední v praktickém smyslu)nebo také naopak první bombou války studené. Faktem je, že tímto okamžikem byla zahájena nová etapa technologického vývoje lidské civilizace. Následná ponurá doba soupeření mezi Východem a Západem sebou přinesla významné memento. V době, kdy běžně vyrábíme (přinejmenším atomové mocnosti USA, Ruská federace, Velká Británie, Francie, Čína, Indie a Pákistán) mnoha megatunové bomby, řádově tisíckrát silnější než byla ta od Hirošimy, neměli bychom zapomínat na katastrofu, kterou znamená použití této superdestruktivní zbraně proti civilnímu obyvatelstvu. Pouhé dvě bomby svržené v srpnu 1945 na Japonská města Hirošimu a Nagasaki zabila podle posledních odhadů celkově nejméně 240 tisíc lidí. Vznik války globálních rozměrů, za použití raketových nosičů jaderných náloží by zřejmě znamenalo konec lidské civilizace a vůbec světa, jak jej dnes známe. Doufejme, že lidstvo je již dostatečně mravně vyspělé, aby tento úkol zvládlo.

Významným historickým mezníkem však byla také poněkud starší událost. Před 202 lety skončila v tento den existence nejdůležitějšího křesťanského útvaru středověké Evropy, tzv. Svaté říše římské (od 15. stol. navíc s přídomkem "národa německého"). Tento téměř devět století trvající středoevropský kolos se rozpadl pod diktátem nové doby a především osobnosti Napoleona I. Bonaparta, který v roce 1806 vytvořil z někdejších zemí německého spolku (hlavního jádra říše) tzv. Rýnský spolek. Rakouský císař František II. se pak 6. srpna stejného roku vzdal také koruny Svaté říše římské a prohlásil římsko-německé císařství za rozpuštěné. Korunu císaře rakouského si nicméně jako František I. ponechal. Na mapě tehdejší Evropy měl rozpad tohoto již pouze formálního útvaru víceméně symbolický význam. Sic transit gloria mundi, chtělo by se poznamenat.

Dokumentární rekonstrukce prvního atomového útoku na Hirošimu:

http://www.youtube.com/watch?v=NF4LQaWJRDg

A ještě trocha paleontologie: Nová studie australských vědců přichází se závěrem, že nejsilnějším stiskem čelistí mezi všemi živočichy se pyšnil obří vyhynulý žralok Carcharodon megalodon (žil asi před 16 – 1,6 m. l. a jeho délka dosahovala 12-18 metrů). Síla stisku čelistí o světlosti 1,8 metru se podle autorů studie údajně rovnala 10 900 – 18 100 kg! To je nesrovnatelně více než u všech dnešních žraloků a výrazně více i než například u teropodního dinosaura druhu Tyrannosaurus rex, jehož 3 100 kg je však rovněž impozantní údaj. Více informací již v následujícím odkazu:

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/08/080805-shark-bite.html 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Carcharodon_megalodon (informace o Megalodontovi na wikipedii)