Před několika dny oznámila média objev dosud nejstarší známé fosilní želvy v jihozápadní Číně. Jedná se o jeden z vůbec nejvýznamnějších objevů svého druhu, který může výrazně napomoci v pochopení evolučního vývoje této unikátní skupiny anapsidních plazů. 

Odontochelys semitestacea, jak byl nález vědecky pojmenován, je skutečně nejstarší dosud objevenou želvou. Je také zatím jediným zástupcem nově stanovené čeledi Odontochelyidae (Li et al., 2008). Její objev byl oznámen nikoliv překvapivě z nejbohatší paleontologické země dneška – Číny (provincie Guizhou). Stáří nálezu činí zhruba 220 milionů let (odbobí svrchního triasu), je tedy o nějakých 10 milionů let starší, než všichni doposud objevení zástupci této skupiny.*

Odontochelys vlastnila mnohé unikátní a archaické znaky, které u současných želv nenalézáme. Nejstarší známá želva například ještě vykazuje přítomnost zubů v horní i dolní čelisti. U jejích příbuzných je dnes zachována pouze zobákovitá tlama bez zubů. Podstatně delší než u současných zástupců byla také předočnicová část lebky. Důležitým znakem praželvy je však především uspořádání jejího krunýře. Ten jasně dokazuje, že teorie o původu želvího krunýře v podobě postupného propojování dermálních kožních destiček neplatí. Vyvinut je pouze plastron – břišní část krunýře, naopak karapax (hřbetní část) ještě přítomen není. To je významnou nápovědou ve vědeckém sporu o způsob, jakým se u želv postupně dotvářel krunýř. Je docela možné, že želvy vyvinuly nejprve pouze spodní část krunýře a ten tedy nevznikal spojitě, jak se dříve předpokládalo. Na druhou stranu je však také možné, že šlo o pouhou druhotnou redukci již dříve úplného krunýře. Takový způsob vývoje směrem k redukci těžkého krunýřového aparátu nacházíme u současných mořských želv.

Tato možnost souvisí se skutečností, že Odontochelys obývala mělká příbřežní moře. V oblasti svrchnotriasových šelfů tyto želvy plavaly a vyhledávaly rozmanité potravní zdroje, Nový objev nasvědčuje také tomu, že želvy jako skupina vznikly původně v mořském prostředí. Dosud nejstarší známí zástupci skupiny Testudines, jako byla 210 milionů let stará Proganochelys z Německa, byly přitom výlučně suchozemskými formami. Doslovný překlad názvu nové fosílie – "Zubatá želva s polovinou krunýře" - je každopádně více než výmluvný. Již nyní je zároveň jisté, že bude patřit k nejdůležitějším paleontologickým objevům letošního roku.

* Autor blogu o nálezu krátce hovořil také v rozhlasovém pořadu Českého Rozhlasu Hradec Králové "Techno", vysílaném v sobotu 29. 11. 2008.

Odkazy:

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/11/081126-oldest-turtle.html

http://www.nature.com/news/2008/081126/full/news.2008.1260.html

Pravda, přirovnání v perexu není zrovna nejšťastnější. Chtěl jsem však hned na úvod zdůraznit, že americký velkofilm Jurský park  (Jurassic Park, 1993) podle předlohy Michaela Crichtona je jedním z mých nejoblíbenějších. Pro popularizaci paleontologie a dinosaurů v první polovině 90. let už snad Spielberg víc ani udělat nemohl (více k tomuto viz příspěvek ze 14. 10.). Každá legenda, byť by šlo o sebevětší ikonu a modlu svých věrných, má však také své nedostatky. V případě Jurského parku jsou to bohužel také některé vědecké nepřesnosti a omyly, kterých se filmaři po nedostatečné konzultaci s odborníky (především paleontologem Jackem Hornerem) při natáčení dopustili. Ve výjimečných případech šlo o jakousi úlitbu celkové atraktivnosti děje a nerespektování "vědecké pravdy" tak bylo legitimizováno úmyslem udělat film zajímavější. Je ale velká škoda, že většina těchto nesmyslů, které se v jinak skvělém snímku objevují, byla zcela zbytečná.

Každý film by šlo jistě "rozpitvat" po jednotlivých sekvencích a najít na něm řádově desítky až tisíce chyb různého druhu (nenavazující scény, zamotaná časová smyčka, jiné objekty v navazujících aranžmá, protimluvy a logické problémy v dialozích apod.). Také "Juráč" je samozřejmě naplněn takovýmito poměrně těžko postřehnutelnými chybami, které si jinak můžete prohlédnout zde:

http://www.youtube.com/watch?v=LQ0Lnyt4m84

http://www.youtube.com/watch?v=WNKt_9QnBS4&feature=related

Docela legrační, že? Nevěřili byste, kolikrát se i v běžných televizních filmech a seriálech "plných emocí" chyby tohoto druhu vyskytují. Málokdo má ovšem čas je podrobně zkoumat na vysoce rozlišujících kamerách. Neztrácejme však zájem o ty nejdůležitější chyby, které jsou čistě vědeckého rázu. Je pravda, že film měl premiéru před více než 15 lety a za tu dobu se toho v dinosauří paleontologii událo hodně. Většina poznatků (s výjimkou přítomnosti peří u neptačích dinosaurů) však již byla k dispozici a filmaři se tak těm nejhorším mohli při troše štěstí (a vůle) vyhnout. Ještě jednou připomínám – nebudu zde řešit otázky technického rázu, jako zjednodušené pojetí paleontologické práce v jedné z úvodních scén, samotné klonování a počítačové systémy parku, zaměřím se čistě jen na Hammondem chované dinosaury. Pojďme tedy popořádku:

1.) Blahovičník (Eucalyptus) a široké spektrum travin moderní éry by pro býložravé dinosaury v parku představovaly velmi nebezpečný zdroj potravy. Zmíněná dřevina je známá svými toxiny, kterými odpuzuje většinu v současnosti žijících herbivorů. Pouze australští vačnatci koaly se dokážou touto stravou dlouhodobě živit (přestože i je poněkud ovlivňuje chemické složení rostlinné tkáně listů). Je téměř jisté, že u dinosaurů jako byl Brachiosaurus, žijící koncem jurského období, by adaptace na tento druh potravy nemohla vzniknout. Nové rostlinné spektrum se obecně vzato objevuje až koncem křídy a v následujícícm kenozoiku, tedy již bez přítomnosti neptačích dinosaurů. Scénář pracoval se skutečností, že vědci pěstovali prastaré formy rostlin (nebo je dokonce klonovali – pak ovšem zbývá vysvětlit, kde vzali rostlinnou DNA?). To však sotva vysvětlí skutečnost, jak a čím se živili obří sauropodi v parku.

2.) Ještě jednou Brachiosaurus v jedné z nejpůsobivějších scén filmové historie. V první řadě, tento gigantický sauropod svoji potravu určitě nežvýkal. K takovému způsobu zpracování potravy neměl přizpůsobené čelisti ani zuby. Čelisti se prakticky pohybovaly jen nahoru a dolů, nikoliv však do stran. Z dinosaurů se k této činnosti, typické pro savce, přiblížili technicky vzato jen hadrosauři (a možná některé výjimečné typy sauropodů). Brachiosaurovi mohly v trávení nedostatečně mechanicky zpracované potravy pomáhat gastrolity – polykané oblé kameny. Ve filmu měl tento obr také proporcionálně příliš velkou hlavu. Dalším nesmyslem bylo i jinak působivé vzepětí na zadních nohou, které snad mělo smysl u štíhlých a "nízkých" diplodocidů, nikoliv však u vysoko čnějících brachiosauridů s již tak nepředstavitelným tlakem na cévní systém. Ostatně všimněte si – tímto efektním gymnastickým úkonem se dinosaurus o moc výš ani nedostal. Tedy nulový efekt za hodně nebezpečnou cenu z fyziologického hlediska.

3.) Dilophosaurus byl asi nejméně vydařený dinosaurus v JP, alespoň co se jeho "věrnosti" k originálu týče. Ve skutečnosti byl tento spodnojurský teropod dlouhý až kolem 6 metrů, tedy nejméně dvojnásobný oproti filmové verzi. S Nedrym by zřejmě skoncoval po několika vteřinách a nepotřeboval by ani sci-fi zařízení typu krčního límce (vypůjčeného od recentní agamy) a plivání jedovatých slin (které samozřejmě nebyly ve fosilním záznamu prokázány). Vpravdě jedovaté kousnutí však tento teropod mít mohl – podobně jako u varana komodského by zdrojem byly bakterie v ústní dutině, žijící na zahnívajících kusech masa mezi zuby zvířete. Další nesmysl je etologického rázu – Dilophosaurus Nedryho "zastrašoval", zvolil jakýsi zjevně intimidační postoj. Proč by se ale dravec snažil zastrašit svou příští kořist?

4.) Tyrannosaurus je bezpochyby králem Jurského parku a svoji dominanci ukázal i v závěrečné scéně, kde se rychle vypořádal s dotěrnými "raptory". Jeho filmové zpodobnění je však v mnoha aspektech poněkud nešťastné. Především Grantovo tvrzení, že "rex" nevnímal stojící předměty je nesmyslné. Obří dravec vnímal podobně jako dnešní ptáci všechny nehybné objekty a jejich pravou (organickou) povahu by snadno rozlišil také svým skvělým čichem. "Žabí" vnímání světa je zřejmě odvozeno od klonovacích postupů vědců v parku – ti použili právě DNA bezocasých obojživelníků ke kompletaci neúplných sekvencí (což je mimochodem další velký nesmysl). Podle většiny biomechanických studií nebyl Tyrannosaurus schopen rychlejšího pohybu než zhruba 16 km/h (nejvyšší uznávané údaje kolísaji mezi 26 a 36 km/h). Rozhodně by tedy nebyl schopen pronásledovat jeep rychlostí přes 50 km/h. Zvuky dunícího rázu při dopadu nohy běžícího rexe jsou také notně naddimenzované – ostatně v takovém případě by se veškerá potencionální kořist v okruhu mnoha kilometrů dala na bezhlavý úprk a lovecké šance teropoda by tak byly blízko nule.

5.) O Velociraptorovi již publikoval svůj článek Dan Madzia, odkazuji tedy na nový Svět. Každopádně však filmový dromeosaurid nepatří do druhu Velociraptor mongoliensis, jak bylo mnohde uváděno. Narozdíl od Dilophosaura byl ten filmový asi dvojnásobně větší a především – nebyl opeřený. Byl také příliš inteligentní (viz můj článek o inteligenci dinosaurů – http://www.youtube.com/watch?v=WNKt_9QnBS4&feature=related ) a příliš rychlý (viz můj článek o rychlosti dinosaurů – http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/rychlost.pdf ). Filmový "Thaumatoraptor" se zkrátka skutečným srpodrápým teropodům křídového období podobal jen velmi vzdáleně.

6.) Triceratops byl jedním z nejvěrněji zobrazených dinosaurů v celém filmu. Hlavní nesmysl se však týká jeho hromádky, zanechané na louce natěšeným broukům a redukujícím mikroorganismům. V krátkosti – hromada trusu je zde příliš velká. Podobné množství by vyprodukovali zřejmě jen gigantičtí megasauropodi, nikoliv však devítimetrový Triceratops, jehož řitní otvor se nacházel asi v metrové výšce (hromada se tyčila někam ke dvěma metrům). Lze s úspěchem pochybovat o tom, že by tito dinosauři zbytek trusu nahrnovali na takovéto kupy. Zajímavé také je, že tvůrci nasadili živému zvířeti fosilizované rohy! Ty totiž zaživa vypadaly úplně jinak než po 65 milionech let mineralizace a celkové diageneze. Ve filmu však Triceratops vykazuje na rozích hranaté pofosilizační zlomy. 

7.) Často omýlaný, ovšem tragicky reálný fakt – většina dinosaurů v "jurském" parku pocházela až z pozdějšího období křídy. Tyrannosaurus i Triceratops se například objevují až téměř 80 milionů let po konci jurského období (před 145,5 m. l.). To je dokonce výrazně delší doba, než která dělí tyto dinosaury od současnosti.

8.) Vědecké názvy dinosaurů jsou v některých scénách zobrazeny nebo vysloveny špatně. Chyby se objevují například i ve jménech na zmraženém genetickém materiálu v laboratoři.

Tak, to by už mělo stačit. Věřte nebo ne, my dinosauří nadšenci zbožňujeme Jurský park i přes tyto jeho chyby (nebo možná snad právě pro ně). Málokdo si dnes umí představit, jakou práci muselo dát vytvoření všech speciálních efektů, které tehdy předběhly o několik let svou dobu. Jurský park byl úspěšný experiment a dílo originální režisérské i scénáristické vize. A chybami se přece odjakživa všichni učíme. Snad to bude znát i na dinosaurech v Jurském parku IV...

Odkazy:

http://people.hofstra.edu/J_B_Bennington/publications/JPerrors.html

http://www.imdb.com/title/tt0107290/

http://www.jurassicpark.com/maingate_flash.html

Dinosauři byli dominantní skupinou terestrické megafauny po dobu nejméně 135 milionů let...ale to už tu vlastně bylo několikrát. Tak tedy jinak. Dovoluji si oznámit, že dnes vychází nové číslo populárně naučného časopisu Svět (číslo 12/08), ve kterém mj. najdete dva článečky z mé dílny (na str. 43-45 Cesta středověkem, kde se dozvíte něco o úskalích zahraničních cest v období středověku a počátku novověku a na str. 78-80 článek s názvem Během, cvalem, tryskem – ten je zaměřen na vývoj rychlosti lidských dopravních prostředků). Kromě toho bych rád upozornil také na další dva zajímavé články jiných autorů. Na str. 39 se z kratšího článku pana Jaroslava Petra dočtete novinky z dlouho sledované "kauzy" mamutí DNA (nedávný objev poněkud zlepšil vyhldky na možné budoucí klonování vyhynulých chobotnatců) a konečně na stranách 56 a 57 se rozepisuje můj mladší kolega Daniel Madzia o kontroverzi v případě filmového Velociraptora (tím filmem je samozřejmě míněn Jurský park). Z článku se dočteme, jak je to vlastně s podivným filmovým dromeosauridem, kterému již ve své skvělé knižní předloze přisoudil nedávno zesnulý Michael Crichton rodové jméno Velociraptor. Více tedy v časopise Svět, jehož nové číslo je od dnešního dne k dostání na stáncích (viz první odkaz pod článkem).

Skutečný Velociraptor mongoliensis (který ovšem ve filmu ani fakticky "nevystupuje") by nám s opeřeným pokryvem těla a délkou kolem 2 metrů toho filmového příliš nepřipomínal. Zdroj: Wikipedie  

Jak ale začít úvahu nad druhým tématem tohoto příspěvku? V životě lidském se střídají období dobrá i špatná a rozličné události vás emocionálně zasahují v různé škále intenzity. Více jistě prožíváme události významné, jako je svatba či promoce; negativním způsobem naopak úmrtí člena rodiny, apod. Pak jsou tu ovšem výročí méně významná, která však mohou zasáhnout do života jednotlivce poměrně zásadním způsobem. Mezi takové výročí v mém případě patří také registrace na Dinosaur Mailing List (DML). Toto e-mailové diskuzní fórum patří dodnes k nejlepším zdrojům informací a zasvěcených debat mezi odborníky i nadšenci do dinosaurů a paleontologie obecně. Jelikož jsem se zaregistroval 21. listopadu roku 2002, právě dnes uplynulo od této události (pro okolí nepříliš velkého významu) rovných 6 let. Umíte-li alespoň trochu anglicky a jste zároveň zájemci o výše zmíněnou tématiku, neváhejte a zaregistrujte se také. Určitě nebudete zklamáni. Více napoví druhý odkaz pod textem příspěvku. Hezký víkend přeje blogující Dinosaurus.

Odkazy:

Web Světa: http://www.epublishing.cz/svet

Archívy DML: http://dml.cmnh.org/

Tématikou inteligence neptačích dinosaurů a s tím související problematikou inteligentních, sapientačním procesem prošlých dinosaurů (tedy tzv. dinosauroidů) jsem se zabýval již odedávna. V roce 2006 jsem dokonce neodolal a na toto téma sepsal povídku s názvem Než přiletěl asteroid, kterou si v případě zájmu můžete přečíst zde:  http://www.epika.cz/?p=dilo&c=18902 . V časopise Svět (3/2008) pak začátkem letošního roku vyšel můj článek s názvem Dinosauři: Hlupáci nebo géniové?, v němž jsem se zaměřil na srovnání hodnot EQ různých dinosauřích skupin a vyvození hypotetických závěrů ze zjištěných skutečností. Nemohl jsem přitom opomenout zmínit výtvor tureckého ilustrátora M. Kosemena (s nímž se znám osobně od květnového setkání v Londýně), který pracuje pod pseudonymem Nemo Ramjet. V článku jsem uveřejnil také jeho rekonstrukci hypotetického pokřídového dinosauroida s příznačným názvem Avisapiens saurotheos. Článek v původní podobě můžete zkouknout zde:  http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/int_dino.pdf .

Tato aktivita nezůstala bez povšimnutí ani u samotného Ramjeta -  http://nemoramjetupdate.blogspot.com/2008/03/czech-it-out.html , ani u britského paleontologa Darenna Naishe na jeho brilantním blogu Tetrapod Zoology, věnovaném zoologii čtvernožců: http://scienceblogs.com/tetrapodzoology/2008/03/dinosauroids_2008.php . Právě Naish přitom před několika dny publikoval na stejném blogu příspěvek, věnovaný revizi dosud zveřejněných článků  na téma inteligentních teropodů s velkým mozkem. Zřejmě sdílíme oba stejnou fascinaci možným, byť nepravděpodobným, scénářem vývoje hypotetické dinosauří civilizace. V krátkosti proto nyní přetiskuji jeho chronologicky seřazené poznámky:

Z hlediska Naishe začalo vše v srpnu roku 2006 (kdyby uměl česky, mohl bych se neoprávněně chvástat tím, že se inspiroval mojí tehdy nově uveřejněnou povídkou), kdy ještě v rámci staré adresy blogu TetZoo uveřejnil článek o zoborožcovitých ptácích z řádu srostloprstých (čeledi Bucorvidae), kteří do značné míry odpovídají naší dnešní představě o vzhledu dinosauřích maniraptorních bytostí pokřídové éry (odtud je už pouze krůček k fascinujícím úvahám o kenozoických dinosaurech, nebo dokonce dinosauroidech, kteří teoreticky dospěli na pokraj abstraktního myšlení a vyjadřování v symbolech, tedy prerekvizitám skutečné civilizace; pozn. aut.) .

Tato myšlenka následně inspirovala Ramjeta k vytvoření nového pojetí dnes již klasického dinosauroida,  stvořeného původně v roce 1982 umělcem Ronem Séguinem a kanadským paleontologem Dalem Russellem. Modelem byl teropod s jednou z největších objevených mozkoven v poměru k tělu (hodnota EQ až 6,48), svrchnokřídový Troodon formosus. Zatímco v podání Russella však šlo o jasného antropocentricky pojatého šupinatého hominoida, Ramjet svůj druh Avisapiens saurotheos nechal na pospas poněkud méně překotné evoluci, viz Naishův článek: http://darrennaish.blogspot.com/2006/11/dinosauroids-revisited.html .

V březnu roku 2007 pak bylo Ramjetem "objeveno" něco vskutku úžasného - doklady jeskynního umění dinosauroidů, kteří se takto mentálně vyvíjeli stejným směrem, jako naši paleolitičtí předkové. Ramjet pracoval pouze s nástroji a materiály, které by třetihorní inteligentní maniraptoři mohli používat – vlastní sliny a peří, uhlíky, rostlinný materiál atd. Výsledek opět krátce shrnul Naish, nyní již úžeji s Ramjetem spolupracující: http://scienceblogs.com/tetrapodzoology/2007/03/dinosauroid_cave_art_discovere.php . 

V březnu roku 2008 byl Darrenem zmíněn článek J. Hechta a můj, ve kterých se poprvé dostal Avisapiens do povědomí širší veřejnosti (Hecht 2007, Socha 2008) a zmíněni byli také další hypotetičtí inteligentní teropodi v podání dvojice John McLoughlin a Mike Magee (již zmíněný Naishův článek ve druhém odstavci tohoto příspěvku). Ve stejné době Naish publikuje také svůj stěžejní kus v literatuře (Naish, D. 2008. Intelligent dinosaurs. Fortean Times 239, 52-53.). Ovšem až poté, co byl s tímto tématem kupodivu(?) odmítnut v Nature, Science i PNAS. 

V květnu letošního roku vymyslel (lépe by asi znělo "objevil") dalšího dinosauroida Edman Goodrich, ten však bohužel z internetu nějakým způsobem zcela zmizel. O měsíc dříve nicméně přichází také Asher Elbein se svým oligocénním dromeosauridem druhu Venatosapiens erectus: http://ashere.deviantart.com/art/Venatosapiens-Erectus-82364915 .

V září 2008 přichází se svou troškou do mlýna také Simon Roy, která na svém blogu RobotBlood nechává evolvovat novokaledonskou vránu druhu Corvus moneduloides (jehož zástupci prokázali v laboratorních podmínkách schopnost abstraktního myšlení při tvorbě jednoduchých nástrojů): http://www.robotblood.com/2008/09/dinosauroids-biggest-post-ever.html . Konečně v říjnu tohoto roku, tedy ještě minulý měsíc, přichází na svém blogu Theropoda Ital Andrea Cau s novým druhem a snad i rodem dinosauroida, jehož binomický název zní Nemoramjetia inexpectata: http://theropoda.blogspot.com/2008/10/indovina-chimera.html .  Podle vlastního komentáře autora není ani přes zjevnou fyziologickou podobnost Nemoramjetia mladším synonymem rodu Avisapiens, protože se liší v některých podstatných rysech (mezi nimi postavení nozder a celkově více ptačí vzhled preorbitální části lebky u prvního). 

Co tedy dodat závěrem? Celá dinosauroidí epopej ještě zdaleka není u konce, a časem jistě přijdou další "objevy". Samozřejmě jde veskrze o hypotetické vývody, nicméně představa několika vývojových linií dosud ve fosilním záznamu neobjevených starotřetihorních dinosauroidů (nebo – chcete-li – pokřídových maniraptorních teropodů s velkým mozkem) je velmi lákavá a pro bystrou fantazii všech kriticky uvažujících dinosauřích entuziastů jistě také podnětná.

Zdroje:

Zatímco o délce většiny dinosaurů máme jakž takž nějaké to povědomí (problematičtí jsou v tomto ohledu především sauropodi s fragmentárním skeletem), hmotnost je veličina u vyhynulých tvorů podstatně hůře zjistitelná. Přitom jde o nejrelevantnější údaj z hlediska skutečné velikosti organismu – v závislosti na průměrné denzitě tělesné tkáně udává poměrně přesně skutečný objem těla příslušného jedince. Odhady hmotnosti dinosaurů se od sebe výrazně liší "autor od autora", takže například brachiosauridnímu sauropodovi rodu Brachiosaurus byla přisuzována hmotnost v trestuhodně přemrštěném rozpětí 15-100 tun! Podobná nejednotnost údajů samozřejmě jakoukoliv jejich věrohodnost výrazně snižuje. V poslední době byl nicméně i v tomto směru učiněn jistý pokrok. Byly například použity počítačové modelace, lepší výpočty tělesného objemu a zároveň odhaleny četné fyziologické adaptace např. v odlehčení kosterního aparátu. Dá se tedy konstatovat, že v současnosti máme k dispozici dosud nejpřesnější odhady hmotnosti u většiny známých rodů dinosaurů. K přesným číslům máme přesto ještě výrazně daleko, ostatně u většiny dinosauřích rodů nebude očekávaná matematická odchylka nikdy pod zhruba 10 %.

Pro potřeby přehledné tabulky s údajem o hmotnosti některých vybraných dinosauřích taxonů jsem zvolil jako referenční údaj svoji vlastní hmotnost, která se pohybuje kousek nad 80 kilogramy – budiž tedy 80 kg jako základ. Další údaj pak zobrazuje nejprve předpokládanou hmotnost největších jedinců daného rodu dinosaura, následně pak (u větších druhů) násobek mé hmotnosti "vyplňující" hmotnost daného dinosaura (tj. lidově řečeno "kolikrát bych se do něj vešel"): 

1.) Parvicursor remotus 0,162 kg – 494x lehčí než autor

2.) Compsognathus longipes 3 kg – 27x lehčí než autor

3.) Coelophysis bauri 27 kg – 3x lehčí než autor

4.) Hypsilophodon foxii 70 kg – 1,14x lehčí než autor

5.) Utahraptor ostrommaysi 700 kg – 8,75x (těžší než autor)

6.) Albertosaurus sarcophagus 1700 kg – 21,25x

6.) Pachycephalosaurus wyomingensis 2000 kg – 25x  (největší pachycephalosaurid)

7.) Chasmosaurus belli 3600 kg – 45x

8.) Edmontosaurus regalis 4000 kg – 50x

9.) Pentaceratops sternbergi 5500 kg – 68,75x  (lebka o délce až 3,1 m)

10.) Tyrannosaurus rex 6800 kg – 85x (největší tyrannosaurid, stisk čelistí o síle až 2200 kg/qi)

11.) Giganotosaurus carolinii 8000 kg – 100x

12.) Triceratops horridus ?12 000 kg – 150x

13.) Spinosaurus aegyptiacus ?15 000 kg – 187,5x  (největší známý teropod)

14.) Lambeosaurus laticaudus ?23 000 kg - 287,5x  (nejtěžší známý ornitopod)

15.) Apatosaurus ajax 32 000 kg – 400x (dříve "Brontosaurus")

16.) Sauroposeidon proteles 60 000 kg – 750x  (nejvyšší dinosaurus – 18 m)

17.) Argentinosaurus huinculensis 90 000 kg – 1125x (největší relativně dobře známý dinosaurus)

18.) Amphicoelias fragillimus ?122 400 kg – 1530x  (dnes jen nákres obratle)

19.) Bruhathkayosaurus matleyi ?139 000 kg – 1737,5x  (možná zkamenělý kmen stromu)

20.) Plejtvák obrovský 177 000 kg – 2212,5x  (největší savec všech dob)

Z hlediska hmotnosti je tedy bez jakékoliv debaty rekordmanem recentní kytovec. Z hlediska délkových jednotek to naopak vyhrávají sauropodní dinosauři. Pro lepší přiblížení jsem opět zvolil referenční objekt – tentokrát svůj vlastní osobní automobil o délce 3,885 m, tedy zaokrouhleně 3,9 metru. Kolik mých aut za sebou by se takto "vešlo" do různých dinosaurů?

1.) Mahakala omnogovae 0,7 m - 5,6x kratší

2.) Dracopelta zbyszewskii 2,0 m – 1,95x kratší

3.) Europasaurus holgeri 6,2 m – 1,59x delší  (trpasličí sauropod z Německa)

4.) Torosaurus latus 7,6 m – 1,95x

5.) Dacentrurus armatus 10,1 m – 2,59x  (možná nejdelší známý stegosaurid)

6.) Tyrannosaurus rex 12,8 m – 3,28x

7.) Zhuchengosaurus maximus 16,6 m – 4,26x  (nejdelší známý hadrosaurid)

8.) Spinosaurus aegyptiacus 17,4 m – 4,46x

9.) Supersaurus vivianae 34,0 m – 8,72x (nejdelší relativně dobře známý dinosaurus)

10.) Amphicoelias fragillimus 62,0 m – 15,90x

Téměř 16 osobních automobilů za sebou, to už je slušná kolona. Pro srovnání uvádím, že nejdelší ulovený plejtvák obrovský měřil 33,58 metru na délku (zde odpovídá 8,61x). Další zajímavou statistikou by bylo jistě srovnání délek nejmenšího dinosaura (drobný teropod druhu Scansoriopteryx heilmanni – ?12 cm) a nejdelšího, tedy enigmatického megasauropoda Amphicoelia s možná až 62 metry. Rozdíl činí celý 517-tinásobek! Ještě mnohem výraznější by však byl rozdíl v hmotnostech, který by sahal do řádu milionů. Lze snad požadovat poutavější ukázku tvarové a velikostní variability neptačích dinosaurů?

Pro více informací viz můj článek na wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dinosau%C5%99%C3%AD_rekordy

A článek s velikostní tabulkou ze stejného webu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Velikost_dinosaur%C5%AF

Neptačí dinosauři jsou i pro člověka 21. století nepochybně fascinujícími tvory. Bezprecedentním způsobem ovládali pevninské ekosystémy této planety po úžasně dlouhou dobu 150 milionů let, tedy období asi 70krát delší, než po které vůbec existuje biologický rod Homo. Během nesmírně dlouhého období své dominance vyvinuli dinosauři největší a snad i nejbizarnější formy ve světě obratlovců (s výjimkou některých recentních kytovců) a před zhruba 150 miliony let dali vzniknout také prvním pravým ptákům. Po celé období druhohor ještě naši předkové z řad primitivních savců hráli toliko druhořadou roli.

Dinosauři představují v rozporu s obecnou představou jednu z nejúspěšnějších skupin obratlovců, a snad i živočichů, v dějinách planety. Přesto před 65,9-64,4 miliony let definitivně vymírají a s výjimkou ptáků nezanechávají žádné přímé potomky. Někteří kryptozoologové by však rádi věřili v opak, přičemž "současné dinosaury" hledají v pralesech Konga, Brazílie i na australských planinách. Je však možné, aby neptačí dinosauři i přes jasnou absenci fosilních dokladů přežili v některých odlehlých oblastech dodnes? I na tuto otázku vám (kromě dvou dalších – proč dinosauři vymřeli a jak byli pro vědu objeveni) odpoví článek, který jsem před nedávnem publikoval v časopise Svět: http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/Svet-Dino.pdf (od strany 2)

Dále si dovoluji upozornit, že v nové Přírodě se můžete dočíst mimojiné také něco o legendární "živoucí fosílii" latimérii podivné ze skupiny lalokoploutvých ryb. Kdo by měl navíc ještě zájem dozvědět se něco o frekventovaných chybách z oboru paleontologie v dnešních učebnicích, může zavítat na seminář, který vedu v CVKHK pozítří: http://www.cvkhk.cz/cvis/detail.php?kurz=1206726174&ret=_07&from=/cvis/index.php&skrok=2008&polo=1  

Níže ještě přikládám záznam rozhovoru o dorozumívání dinosaurů pro Český rozhlas. A jen tak na okraj, dnes si připomínáme 156. výročí úmrtí britského průkopníka v objevování dinosaurů, doktora Gideona A. Mantella. Dost však rozvitých souvětí, hezké počtení i poslech vám všem přeje blogující Dinosaurus.

Odkaz na rozhovor: http://www.zshare.net/audio/511173592126e5b8/

Velmi smutnou zprávu přinesly světové zpravodajské agentury včera večer. Již 4. listopadu zemřel po dlouhém, neveřejném boji s rakovinou brilantní americký spisovatel Michael Crichton, který figuruje v obecném povědomí především jako autor pro nás – dinosauří nadšence – zcela přelomového díla Jurský park.

Crichton se narodil 23. října roku 1942, vystudoval medicínu a věnoval se spisovatelské činnosti. O jeho úspěchu svědčí také údaj o více než 150 milionech celosvětově prodaných výtisků jeho knih. 206 cm vysoký Crichton byl údajně nadprůměrně inteligentní, jeho IQ mělo hodnotu nad 150 (a tomu odpovídala i genialita jeho námětů). Nepřísluší mi hodnotit většinu z jím napsaných knih. Dovolím si pouze poznamenat, že i kdyby napsal pouze Jurský park, své nepopiratelné místo na slunci si již získal. Crichton svým novým pojetím dinosaurů (které koncem 80. let, kdy knihu psal, ještě nebylo bezvýhradně uznáváno) otevřel oči mnoha mladým lidem, z kterých se později nejeden rekrutoval jako součást nastupující generace paleontologů. Ti se již i díky Crichtonovi dokázali dívat na dinosaury jinýma očima, nezatíženýma zastaralými dogmaty. V roce 2002 se spisovateli dostalo zajímavé pocty, když byl po něm D. Zhimingem pojmenován čínský ankylosaur Crichtonsaurus bohlini (v roce 2007 byl popsán další druh tohoto rodu C. benxiensis). Michael Crichton zemřel letos ve věku 66 let, jeho dílo je však nesmrtelné.

Odkazy:

Článek o výročí premiéry filmu JP: http://dinosaurus.bloguje.cz/730453-15-let-od-ceske-premiery-jurskeho-parku.php

Zpráva o smrti M. Crichtona na českém serveru: http://www.novinky.cz/clanek/153660-zemrel-autor-jurskeho-parku-michael-crichton.html

Informace o M. Crichtonovi na wikipedii (en): http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Crichton

Crichtonova oficiální webová stránka: http://www.crichton-official.com/

Přesně před 86 lety, tedy 4. listopadu roku 1922, objevil britský archeolog Howard Carter vchod do hrobky egyptského faraona Tutanchamona (vládl asi 1333-1323 př. n. l.). K objevu, jenž bude v budoucnu považován za jeden z nejslavnějších počinů archeologie 20. století, došlo na slavné lokalitě s přiléhavým názvem "Údolí králů". Tutanchamon rozhodně nepatřil k nejvýznamnějším egyptským panovníkům, skutečná sláva přišla až dobrých 3250 let po jeho předčasné smrti. Unikátním způsobem zachovaná hrobka i pohřební výbava patří ke skutečným skvostům mezi kulturními a historickými památkami lidstva. Jistě Vám také neuniklo, že v současnosti je putovní výstava s názvem Tutanchamon – jeho hrob a poklady, zaměřená na představení tohoto panovníka, právě na našem území. Od 16. listopadu probíhá v brněnské Titanic Hall (odkaz na oficiální web: http://www.vystava-tutanchamon.cz/). Věrná rekonstrukce hrobky má modernímu zájemci přiblížit pocity, které právě před 86 lety prožíval jistě nesmírně rozrušený badatel Carter.

V této souvislosti si také dovolím odkázat na svůj vlastní článek, který jsem na vděčné téma "Tutanchamon" napsal pro poslední číslo časopisu Svět. Odkaz na volně stažitelné pdf článku přikládám: http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/tutanchamon.pdf . Hezké počtení přeje jako vždy Dinosaurus.

Ve čtvrtek 30. 10. jsem opět přednášel v královéhradeckém VČ muzeu, tentokrát s tématem o vzniku a vývoji člověka. Tímto bych se rád ještě jednou a naposledy k přednášce vrátil a poděkoval za pozornost všem případným čtenářům tohoto příspěvku, kteří se zároveň této vpravdě "osvětové" akce účastnili :-)