Jak už to tak bývá, na konci kalendářního roku se vždy hodně bilancuje. Pro mne osobně byl rok 2009 velmi úspěšným obdobím, kdy mi například vyšla první kniha – Úžasný svět dinosaurů (nakl. Triton, oficiálně 29. květen 2009) a také jsem měl možnost podívat se jako dobrovolník na vykopávky ve svrchnokřídovém souvrství Hell Creek v americké Montaně (28. 6. – 15. 7. 2009). Zejména tyto dvě události dělají pro mne osobně uplynulý rok nezapomenutelným (nemluvě o dalších aktivitách; například množství článků v časopisech, přednáškách, příležitostných rozhlasových rozhovorech apod.).

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/828525-jaky-byl-rok-2009-v-dinosauri-paleontologii.php

Jako poslední příspěvek letošního roku jsem měl v plánu sepsat krátké zhodnocení právě oněch uplynulých 365 dní z hlediska dinosauří paleontologie (bude následovat), nicméně ještě před tím krátce k novému, velmi zajímavému objevu. Tím je zjištění, že opeřený dromeosauridní teropod rodu Sinornithosaurus možná disponoval jedem, kterým si nejspíš pomáhal v usmrcování kořisti. Pokud se v budoucnu tento závěr potvrdí (zatím jde spíše o dobře podloženou spekulaci), dostane se jakéhosi "zadostiučinění" tvůrcům Jurského parku. Jejich filmový Dilophosaurus totiž plival na nešťastné osazenstvo parku (především pak počítačového experta Nedryho) chuchvalce jakési jedovaté látky. To je pochopitelně jen fantazie scénáristů, nicméně v případě malého čínského dravce by přítomnost jedových žláz mohla být realitou.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/828162-mel-spielberg-nakonec-pravdu.php

Mamuti, neboli zástupci vyhynulého rodu Mammuthus byli chobotnatci z čeledi Elephantidae, nejbližší příbuzní dnešních slonů. První se objevili před necelými 5 miliony let a postupem času vyvinuli gigantické formy i poměrně malé "trpasličí" zástupce. Mnohé druhy vykazovaly přítomnost obřích zahnutých klů o délce až kolem 5,5 metru. Severní formy byly často kryty hustou srstí, charakteristickou pro posledního žijícího zástupce – druh mamut srstnatý (M. primigenius). Mamuti byli obvykle velkými zvířaty, jejichž hmotnost se pohybovala kolem 6 až 8 tun, u odrostlých jedinců možná i přes 12 tun. V nejvyšším bodě těla dosahovali zástupci některých druhů (M. sungari) i přes 5 metrů a představují tak největší suchozemské živočichy, existující zhruba v posledních 30 milionech let dějin planety. Dlouhodobou otázkou, která zaměstnává mysl paleontologů a archeologů již přes dvě století, je zejména přesná doba jejich vyhynutí.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/827538-kdy-vyhynuli-mamuti.php

Titanis walleri byl obřím nelétavým ptákem z čeledi Phorusrhacidae, žijícím v období před 5-1,8 miliony let na jihu Severní Ameriky. Patřil do společenstva převážně třetihorních dravců, specializujících se obvykle na lov menších obratlovců, včetně různých typů savců. Jméno Titanis je odvozeno od názvu titánů, starořeckých božstev a je odkazem na značnou velikost tohoto dravého ptáka. Druhové jméno walleri je poctou objevitele prvního exempláře (holotypu), Benjamina I. Wallera. Druh byl vědecky popsán americkým paleontologem a ornitologem Williamem Piercem Brodkorbem v roce 1963.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/826934-titanis.php

Ve svém článku o evropských dinosaurech z 15. května tohoto roku jsem zmiňoval, že také evropské dinosauří fosílie jsou velmi významné (přestože se nemohou rovnat slavným objevům z USA, Argentiny, Číny nebo třeba Mongolska). Nově zveřejněný popis exkluzivně zachovaného kachnozobého dinosaura z Itálie (lokalita Villaggio del Pescatore) však pozvedává kvalitu dinosauřích zkamenělin ze "starého" kontinentu na zcela novou úroveň. Touto hvězdou se stal "Antonio", zástupce nového rodu a druhu ornitopodního dinosaura, vědeckým jménem Tethyshadros insularis ("ostrovní hadrosaurid od moře Tethys"). Popis nového dinosaura vychází v prestižním magazínu Journal of Vertebrate Paleontology.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/826240-okouzlujici-ital-antonio.php

V prestižním periodiku Science byla právě publikována vědecká studie s popisem nového teropodního dinosaura, významného pro lepší pochopení rané evoluce dravých dinosaurů v období svrchního triasu. Žil asi před 215-213 miliony let na území dnešního Nového Mexika, fosílie byly objeveny roku 2004 na slavné lokalitě Ghost Ranch ("Ranč duchů"). Jsou známy dvě poměrně kompletní kostry a části dalších šesti, uložené v sedimentech souvrství Chinle.

Více viz http://dinosaurus.bloguje.cz/825742-slunecni-buh-meni-dinosauri-evoluci.php

Včera uplynulo již 93 let od jedné zajímavé události, která sice z hlediska války nepředstavuje nijak významný milník, je však velkou tragédií pro dinosauří paleontologii. 6. prosince roku 1916 byla německým hladinovým křižníkem SMS Moewe potopena kanadská obchodní loď SS Mount Temple, převážející mimo jiné také 22 dřevěných beden s fosíliemi exkluzivně zachovaných kachnozobých dinosaurů. Ti byli vykopáni slavným paleontologem Charlesem H. Sternbergem (1850-1943) a jeho synem Levim (1894-1976) v 75 milionů let starých vrstvách dnešního Dinosaur National Park v kanadské Albertě. Náklad směřoval do Londýna, neboť oba paleontologové během této sezóny pracovali pro Britské přírodovědecké muzeum a jmenovitě Sira Arthura Smithe-Woodwarda, který byl tehdy kurátorem paleontologických sbírek. Tam měly být fosílie korytosaurů, údajně dochovaných i se zkamenělou kůží, odpreparovány a vystaveny v trvalé expozici. První světová válka se však vedla nemilosrdně a německá námořní blokáda si onen den vybrala další daň. Kromě veškerého nákladu na palubě (včetně 710 koní) byly ztraceny také životy čtyř členů posádky. Loď patřící kanadské společnosti Canadian Pacific Railway dosud spočívá na dně atlantického oceánu v hloubce kolem 4375 metrů asi 2000 kilometrů severně od Azorských ostrovů. Kanadský paleontolog Darren Tanke (nar. 1960) je hlavou smělého projektu, který má za cíl zmapovat, nafilmovat a někdy v budoucnu snad i vytáhnout z hloubky oceánu případné fragmenty cenných fosílií (pakliže již nejsou zcela zničeny, což je bohužel téměř jisté).

Více viz http://dinosaurus.bloguje.cz/825107-dinosauri-utopeni-v-atlantiku.php

Všímavým čtenářům jistě neunikla značná podobnost v názvech předchozího a aktuálního příspěvku. Málokterá rodová jména dinosaurů jsou si tak podobná, jako Saurornithoides a Saurornitholestes. Oba dinosauři byli navíc vzdálení příbuzní, patřící do skupiny Deinonychosauria. Zatímco prvně jmenovaný rod představoval zástupce čeledi Troodontidae, druhý patřil mezi dromeosauridy. Oba "srpodrápí" predátoři byli také malými lovci, žijícími v období svrchní křídy (zhruba před 75-70 miliony let). Saurornitholestes ("ještěří-ptačí lupič") byl popsán německým paleontologem Hans-Dieteresm Suesem v roce 1978.

Více viz http://dinosaurus.bloguje.cz/824698-saurornitholestes.php