Mezi nejzajímavější objevy z oblasti dinosauří paleontologie patří bezpochyby také ty, které nás informují o ekologii a životě dinosauřích populací v závislosti na jejich vzájemných interakcích i na okolním životním prostředí. Nový výzkum z Číny přináší právě jedno takové "okno" do světa vzdáleného celých 160 milionů let. Značně překvapivým závěrem je, že mnozí menší teropodi mohli doplatit na příliš velkou hmotnost svých sauropodních příbuzných. Zahynuli totiž možná doslova v jejich stopách.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/831684-dinosauri-v-bahne-a-popelu.php

Mezi největší dnes známé sauropodní dinosaury, a tím i největší suchozemské živočichy všech dob patřil bezpochyby také sauropod Paralititan stromeri, popsaný v roce 2001 ze souvrství Baharíja v Egyptě. Paralititan ("titán od přílivu") byl obří titanosaur, žijící asi před 94-98 miliony let (na počátku svrchní křídy) ve stejných ekosystémech jako obří teropodi Spinosaurus a Carcharodontosaurus. Je možné, že tito dravci příležitostně lovili zesláblé jedince nebo mláďata obřího sauropoda. Zkameněliny tohoto dinosaura byly prvními pozůstatky čtvernožce, které paleontologové z tohoto souvrství získali od roku 1935.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/831268-opomijeny-gigant-z-afriky.php

Zhruba za půl roku (11. července) uplyne rovných 45 let od objevu jednoho z nejzáhadnějších velkých teropodů vůbec – mongolského deinocheira. Tento dinosaurus byl objeven v roce 1965 polskou paleontoložkou Z. Kielan-Jaworowskou během jedné ze slavných polsko-mongolských expedic do pouště Gobi. Bohužel jediné, co se z tohoto zvířete zachovalo, jsou masivní kosti jeho předních končetin. Právě ty druh Deinocheirus mirificus proslavily i mezi laickou veřejností. Měří totiž bezmála 2,5 metru (dle jiných informací až 2,7 m) na délku a drápy jsou dlouhé téměř 30 centimetrů. Fotografie, nákresy a repliky těchto obřích "rukou" jsou dnes ozdobou knih i muzejních expozic po celém světě. O samotném deinocheirovi toho však stále mnoho nevíme.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/830592-strasne-ruce-z-mongolska.php

V jednom ze starších příspěvků jsem popisoval hlavní vědecké omyly, kterých se dopustili tvůrci amerického megahitu Jurský park (Jurassic Park, Universal, 1993). Obdobou "jépéčka" však byl ve své době také geniální snímek Karla Zemana Cesta do pravěku z roku 1955. Tento snímek stál u počátku mé fascinace pravěkem a je dodnes jedním z mých nejoblíbenějších filmů. V tomto ohledu jistě nejsem sám, vždyť tento československý trikový snímek zvítězil na několika filmových festivalech a stal se pod upravenou verzí velmi oblíbeným i ve Spojených státech a západní Evropě. Na svou dobu nabízel směs několika lákavých prvků, jakým byly dechberoucí trikové efekty, velmi zajímavý děj a v neposlední řadě také umělecký prožitek. V tomto ohledu se naší produkci nevyrovnal ani moderní Jurský park, stavěný primárně na komerční úspěch.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/829980-paleontologicke-omyly-v-ceste-do-praveku.php

Jak je obecně známo, dinosauři vznikli před téměř nepředstavitelně dlouhou dobou. Ta činí asi 235 milionů let (střední trias) a můžeme si ji představit asi tak, jako 9200 let vůči lidskému životu o délce 70 let – ovšem v podobě jediného dne. Dinosauři jsou pro nás tedy nesmírně starobylou skupinou. Jsou jí i přesto, že s námi sdílí dnešní ekosystémy v podobě deseti tisíc druhů létajících opeřenců. Sotva si představit něco staršího (nezajímáte-li se o trilobity nebo archebakterie). Avšak i dinosauři měli své přímé předky, kteří prožívali svá drobná osobní i evoluční dramata v době plné drastických změn podnebí a přírodní rovnováhy na ohromné triasové Všezemi. O jaké tvory že to vlastně šlo?

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/829299-predkove-dinosauru.php

Jak už to tak bývá, na konci kalendářního roku se vždy hodně bilancuje. Pro mne osobně byl rok 2009 velmi úspěšným obdobím, kdy mi například vyšla první kniha – Úžasný svět dinosaurů (nakl. Triton, oficiálně 29. květen 2009) a také jsem měl možnost podívat se jako dobrovolník na vykopávky ve svrchnokřídovém souvrství Hell Creek v americké Montaně (28. 6. – 15. 7. 2009). Zejména tyto dvě události dělají pro mne osobně uplynulý rok nezapomenutelným (nemluvě o dalších aktivitách; například množství článků v časopisech, přednáškách, příležitostných rozhlasových rozhovorech apod.).

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/828525-jaky-byl-rok-2009-v-dinosauri-paleontologii.php

Jako poslední příspěvek letošního roku jsem měl v plánu sepsat krátké zhodnocení právě oněch uplynulých 365 dní z hlediska dinosauří paleontologie (bude následovat), nicméně ještě před tím krátce k novému, velmi zajímavému objevu. Tím je zjištění, že opeřený dromeosauridní teropod rodu Sinornithosaurus možná disponoval jedem, kterým si nejspíš pomáhal v usmrcování kořisti. Pokud se v budoucnu tento závěr potvrdí (zatím jde spíše o dobře podloženou spekulaci), dostane se jakéhosi "zadostiučinění" tvůrcům Jurského parku. Jejich filmový Dilophosaurus totiž plival na nešťastné osazenstvo parku (především pak počítačového experta Nedryho) chuchvalce jakési jedovaté látky. To je pochopitelně jen fantazie scénáristů, nicméně v případě malého čínského dravce by přítomnost jedových žláz mohla být realitou.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/828162-mel-spielberg-nakonec-pravdu.php

Mamuti, neboli zástupci vyhynulého rodu Mammuthus byli chobotnatci z čeledi Elephantidae, nejbližší příbuzní dnešních slonů. První se objevili před necelými 5 miliony let a postupem času vyvinuli gigantické formy i poměrně malé "trpasličí" zástupce. Mnohé druhy vykazovaly přítomnost obřích zahnutých klů o délce až kolem 5,5 metru. Severní formy byly často kryty hustou srstí, charakteristickou pro posledního žijícího zástupce – druh mamut srstnatý (M. primigenius). Mamuti byli obvykle velkými zvířaty, jejichž hmotnost se pohybovala kolem 6 až 8 tun, u odrostlých jedinců možná i přes 12 tun. V nejvyšším bodě těla dosahovali zástupci některých druhů (M. sungari) i přes 5 metrů a představují tak největší suchozemské živočichy, existující zhruba v posledních 30 milionech let dějin planety. Dlouhodobou otázkou, která zaměstnává mysl paleontologů a archeologů již přes dvě století, je zejména přesná doba jejich vyhynutí.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/827538-kdy-vyhynuli-mamuti.php

Titanis walleri byl obřím nelétavým ptákem z čeledi Phorusrhacidae, žijícím v období před 5-1,8 miliony let na jihu Severní Ameriky. Patřil do společenstva převážně třetihorních dravců, specializujících se obvykle na lov menších obratlovců, včetně různých typů savců. Jméno Titanis je odvozeno od názvu titánů, starořeckých božstev a je odkazem na značnou velikost tohoto dravého ptáka. Druhové jméno walleri je poctou objevitele prvního exempláře (holotypu), Benjamina I. Wallera. Druh byl vědecky popsán americkým paleontologem a ornitologem Williamem Piercem Brodkorbem v roce 1963.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/826934-titanis.php

Ve svém článku o evropských dinosaurech z 15. května tohoto roku jsem zmiňoval, že také evropské dinosauří fosílie jsou velmi významné (přestože se nemohou rovnat slavným objevům z USA, Argentiny, Číny nebo třeba Mongolska). Nově zveřejněný popis exkluzivně zachovaného kachnozobého dinosaura z Itálie (lokalita Villaggio del Pescatore) však pozvedává kvalitu dinosauřích zkamenělin ze "starého" kontinentu na zcela novou úroveň. Touto hvězdou se stal "Antonio", zástupce nového rodu a druhu ornitopodního dinosaura, vědeckým jménem Tethyshadros insularis ("ostrovní hadrosaurid od moře Tethys"). Popis nového dinosaura vychází v prestižním magazínu Journal of Vertebrate Paleontology.

Více viz: http://dinosaurus.bloguje.cz/826240-okouzlujici-ital-antonio.php